Jak jsme řekli, tradice říká, že kanaánský pes patří mezi nejstarší plemena na světě. Jak už to tak u tradic bývá, realita je často o něco šedivější, než staré příběhy, a tak sledovat skutečnou, genetickou historii plemene se zatím nedařilo.

Pokud ale budeme věřit nepřímým náznakům a vyobrazením, máme skutečně co dělat se psem starým tisíce let. Pozoruhodné je, že když archeologové nalezli ve městě Aškelon starověký psí hřbitov z 5.–3. stol. př. n. l. (měl patrně kultovní funkci, o tom někdy příště), vykazovali zdejší psi nápadnou anatomickou podobnost s dnešními psy kanaánskými. Židovská tradice říká, že to byli pastevečtí psi starých Hebrejců. Ti prý, když byli z Izraele vyhnáni Římany do Diaspory, tak alespoň své psy nechali v Zemi zaslíbené, a ti zde zdivočeli.

Z modernější doby pak víme, že kanaánské psy využívaly jako ovčáky například beduínské kmeny. Moderní podoba plemene vzešla ze šlechtitelské iniciativy dr. Rudolphiny Menzelové, která od 30. let zakládala chov hlídacích psů (prý na popud židovské polovojenské organizace Haganah, která stála i u vzniku státu Izrael). Její chov byl neobvyklý v tom, že chytala divoké a polodivoké psy z pouště Haganah a jejich šlechtěním založila standard plemene.

Psi se vyznačovali značnou inteligenci a přizpůsobivostí, takže sama uváděla, že jí trvalo 6 měsíců chytit prvního praotce moderní linie, psa Dugma, po několika týdnech výcviku se již ale nemusela bát vzít ho do autobusu nebo do města. Mezinárodního uznání se kanaánským psům dostalo v roce 1966.

Ne zdivočelí, ale divoká zvířata

Paní Menzelová se psům věnovala až do své smrti v roce 1973 a jí založená organizace se stará o udržování standardu plemene. Zajímavostí je, že neochočení bratranci psů stále kolem pouště Negev žijí a jsou považování ne za zdivočelé, ale za divoká zvířata. Kanaánský pes je tak jediné čistokrevné plemeno, které se dnes vyskytuje jak jako chovný pes, tak jako divoké zvíře.

Kanaánský pes je středně velký, měří asi 60 cm při 25 kg váhy. Vyznačuje se svalnatým tělem a značnou silou, má klínovitou, lehce jako by vlčí hlavu a vztyčené uši. Typický je zatočený ocas. Kožich má středně dlouhý, obvykle v barvách pouště, najdou se ale i jiné barevné varianty.

Kanaánský pes nezapře svůj divoký původ, je velmi nezávislý a jako by ho to stále táhlo do divočiny. Je typický rychlými reakcemi a silným ochranářským pudem. Není ale agresivní – i když jde o obranářského psa, hodí se k rodinám s dětmi. Ty v něm získávají hrdého a věrného společníka, který se rychle a dobře učí. Psa využívají i Izraelské obranné síly.

Nevíme jistě, zda kanaánský pes je skutečně starověkým psem dávných Izraelitů. Jisté ale je, je jednou z ozdob nejen Negevské pouště, ale i mnoha izraelských domácností.