Prase domácí máme stereotypicky uložené v podvědomí už od dětství kvůli mnoha vlastnostem, z nichž ovšem žádná na domácího mazlíčka nesedí. Je to typické hospodářské zvíře – velké, těžkopádné, hromadně chované na maso. Že je symbolem špíny a nečistoty také nemusíme zdůrazňovat. Tedy ano, ještě tak domácí zabíjačka, prosím, ale domácí mazlíček?

Přitom většina těchto stereotypů tak úplně nesedí. Prasata v domácím prostředí dokážou být překvapivě čistotná. Samozřejmě, prasečí exkrement se nedá třeba s kočičím úplně srovnávat, ale většina představ o špinavém praseti vychází zkrátka z podmínek zemědělského chovu.

Ani s velikostí nemusí být problém – v Asii má domácí chov prasečích mazlíčků relativně dlouhou tradici, díky japonským a čínským plemenům zakrslých prasátek je tak možné chovat zvíře velikosti psa. I když se dají najít i mnohé články "prasomilů", kterak jim údajně zakrslé prasátko narostlo ze selete do pěkných 150 kg.

Mimořádně inteligentní parťák

Důvodů, proč si prase domácí dokáže získat srdce svých chovatelů je několik: především jde o mimořádně inteligentního tvora. Jeho vzorce chování jsou jiné než psí, domácí chovatelé prasátek ale říkají, že míra jejich inteligence je nepřestává udivovat.

I věda potvrzuje, že prasečí mozky jsou složité a s velkým potenciálem. To se projevuje i tím, že jde o zvíře se složitým sociálním chováním. Stejně jako psi – a kočky, když mají zrovna dobrý den – vám dokáže prasátko dát najevo, že vás má rádo. Své lidi vnímá jako svou rodinu, rádo se mazlí, umí si složitě hrát a dávat najevo širokou škálu emocí.

Samozřejmě, jde o mazlíčka neobvyklého a ne všechno je s ním snadné – pořád jde o relativně velkého kopytníka.

Cesta mezi domácí mazlíčky

Péči o kopyta a tělo obecně se musí věnovat velká pozornost. Nekastrovaná zvířata umí být dosti agresivní. Jsou zvědaví a mají potřebu neustále rýt, takže "prasomilové" ve svých článcích popisují celou řadu zničeného nábytku, sežvýkaného prádla a popleněných bytů. Jedním dechem ale dodávají, že by neměnili a tato úskalí berou jako výzvy.

Například řečené rytí je pro prasata důležité, patrně jde o uklidňující činnost – na internetu tedy najdete i návody, jak svému prasátku připravit "rytiště" (nebo rochniště, chcete-li) – jak správně kombinovat v bedně hlínu a kameny, kolik přidat kořenů a kolik metrů čtverečních svému milovanému sudokopytníkovi vyhradit.

Prasata si zkrátka našla cestu i do našich domácností a tak se nenechte překvapit, až někde na návštěvě uvidíte, že gauč namísto psích tlapek okupuje slastně podřimující, pod rypák se usmívající, čuník.