Jämthund byl až do roku 1946 považován za součást dnes samostatného plemene norského losího psa. Tito tradiční lovečtí psi provázeli obyvatele evropského severu patrně od pravěku. Kosterní pozůstatky nejstarších identifikovaných psů (tedy tvorů, u kterých můžeme bezpečně říci, že už jde o domestikované psy a ne jejich evoluční předchůdce) jsou velmi podobné právě stavbě těla losích psů. Je tak možné, že jde o jednu z nejstarších variant ochočených psů.

DNA studie posledních let pak ukázaly, že losí psi v sobě nesou stopu mitochondriální DNA vlka. Jelikož se vlci a psi evolučně oddělili, nejde o dědictví doby před domestikací, ale ve skutečnosti muselo někdy v mladší evoluci dojít ke spáření psího samce s vlčicí. Jejich potomci pak pokračovali v rodové linii až k dnešním psům.

Zda šlo o záměr, jako v případě československého vlčáka, či nikoliv je otázka. Je ovšem fakt, že některé vlastnosti losích psů se podobají tomu, co právě u československého vlčáka kynologové cíleným křížením s vlky hledali. Předpokládá se, že k tomuto spojení s vlky došlo před cca 4800–3000 lety a objevuje se u všech psů spojených se severským etnikem Sámů, jako např. lapphundové či laponští ovčáci.

Tito psi skutečně patrně vzešli z prostředí Sámů, čili Laponců, pro své skvělé lovecké vlastnosti se ale již ve středověku šířili v celé Skandinávii. Specializovali se na lov velkých zvířat, vedle ikonických losů, jež jim dali jméno, šlo především o vlky a medvědy. Moderně bylo plemeno, ještě jako norský losí pes, představeno na výstavě v roce 1877. Odborníci ale postupně uznali, že švédský pes není jen jeho variantou, ale že jde o samostatný rod a plnohodnotné, byť úzce příbuzné plemeno. Od roku 1946 se tak těší jämthund plnému, mezinárodnímu uznání.

Liščí rysy

Losí psi patří mezi špice a podle jejich loveckého zaměření asi tušíme, že to nejsou žádní norníci. Švédský jämthund se navíc od svých norských bratranců liší především ve viditelně větším vzrůstu. Dosahuje kohoutkové výšky kolem 60 cm a váhy až 32 kg.

Je to silný pes, ovšem jak uvádějí chovatelé, "uměřené postavy". Nemělo by jít o psího obra nebo kulturistu, vzezření a pohyby prozrazují spíše čilost a nadání pro pohyb. Tělo má souměrné, spíše kratší. Jako zástupce skupiny špiců se vyznačuje typickou hlavou s liščími rysy, ať už jde o bystrá očka, špičatý čumák či postavené uši.

Ocas nosí zatočený a typická šedočerná barva srsti prozrazuje vlčí předky. Nemá příliš dlouhou srst, je ale velmi silná a teplá. Krycí vrstva přiléhá k tělu, vnější chlupy můžou být výraznější a někdy tvořit menší hřívu. Na dotek je srst velmi jemná a prozrazuje, že skvěle chrání v drsném severském počasí.

Bez pohybu to nejde

Povahou je to velmi energický a živý pes. Vyžaduje mnoho pohybu, bez fyzické aktivity se může propadnout do frustrace a agresivity. Je velmi fixovaný na svého pána, ke kterému je mimořádně loajální a při dobrém výcviku jej dokonale poslouchá. Nemá ale tak silné vazby k ostatní rodině, přeci jen z něj lovecké instinkty dělají spíše individualistu.

Někteří chovatelé tak uvádějí, že není příliš vhodný jako rodinný mazlíček. Pozná, které děti jsou jeho pána, a bude je respektovat, ale není to pes, který by preferoval veselé hraní si s nimi. Na druhou stranu u něj není obvyklá agresivita, spíš jistá netečnost směrem k jiným lidem. Je ale značně inteligentní a i když umí mít svoji hlavu, tak s dobrým výcvikem obstojí i jako služební pes. Využívá ho dnes švédská armáda i policie.

Jämthund tak možná nebude preferovaným rodinným mazlíčkem, přesto stojí za pozornost. Mimořádné stáří plemene, severský duch a individualistická povaha z něj činí zajímavého psa, možná ideálního pro zkušené chovatele, kterým jeho lehce vlčí duch vyhovuje.