Anglicky hovořící chovatelé mají pro tyto projevy zažité označení „popcorning“. To je vlastně velmi výstižné, neboť mazlíček opravdu vyskakuje jako zrníčka popcornu v horkém oleji. Podobné veselé chování se navíc neomezuje jen na výše jmenovaná zvířata, znají ho třeba i majitelé králíků. Zdá se, jako by řadě drobnějších savců byly takové radostné výskoky vlastní. 

Jak vlastně takový popcorning vypadá konkrétně? Zvíře buď vyskočí z místa na všech čtyřech nohách – a pak ze všeho nejvíc připomíná onu poskakující kukuřici – nebo se prudce rozběhne dopředu, cukne s sebou dozadu a spontánní energie radosti ho jako pružinku vystřelí nahoru. Často při tom navíc vykopává nožkama způsobem, který známe spíš od koní nebo býků. Morčata bývají u takových radostných projevů frenetičtější, často při prudkém kmitání navíc vydávají veselé, hlasité pohvizdování. I činčila se umí ozvat, působí ale přeci jen trochu mírněji. 

Popcornování přitom může být jednorázové nebo opakované. Zajímavé při tom je, že se může objevit jak jako reakce na něco pozitivního, například radost ze společné hry nebo nabídnutého pamlsku, tak zdánlivě bez příčiny. I v druhém případě je to ale pozitivní záležitost, mazlíček se s námi zkrátka cítí tak dobře, že má chuť si radostí poskočit i jen tak. Častěji vidíme toto chování u mladších jedinců, úplně se ale nevyhýbá žádnému věku. 

Desítky centimetrů ve vzduchu

Trochu legrační je, jak se v tomto chování projevují anatomické rozdíly. Ač jde v principu o totéž radostné poskakování, morče se dokáže vznést jen kousek, činčily oproti tomu zvládají mnoho desítek centimetrů. Někteří chovatelé tak mohou vidět, jak jejich činčilí mazlíček od radosti skáče na tři skoky přes celou místnost. U činčil je ještě zvláštní kombinací popcorningu a tendence šplhat další radostný projev, kdy zvíře nadšeně „surfuje“ nahoru a dolů po stěně. Samostatnou kapitolou jsou pak podobné projevy u zmiňovaných králíků, ti vcelku pochopitelně hrají, co se skákacích schopností týče, ještě úplně jinou ligu. 

Jak jsme řekli, jde o projev radosti. Objevuje se tak u mazlíčků, kteří nestrádají, jsou nakrmení, spokojení a je jim věnována řádná pozornost. Právě v přítomnosti lidí či dalších zvířecích přátel se tak popcornování objevuje nejčastěji. Důležité samozřejmě je i to, aby zvíře mělo k podobnému chování prostor. 

Někdy ovšem může dojít k záměně chování radostného a vystrašeného. Většinou je to ale záměna jen na první pohled, neboť podobnost je spíše vnější. Ano, vyplašená činčila či morče může od strachu a leknutí také poskakovat či freneticky pobíhat. Další řeč těla ale ukazuje, že rozhodně nejde o radost – mazlíček je nervózní, napnutý, jeho hlasové projevy zní jinak a naléhavěji než u radosti. U morčat je to velmi patrné, neboť jejich hlasové spektrum je značně široké a veselé cvakání či “čutání” zní výrazně odlišně než vyplašené hvízdání. To jsou ale projevy, které se i začínající chovatel instinktivně velmi rychle naučí rozpoznávat. 

Neskáče každý

Když je řeč o začínajících chovatelích, můžeme se setkat s příběhy například dětí, které byly při péči o své zvířátko popcornováním napoprvé zaskočení. U obzvlášť energických projevů se skutečně může na chvíli zdát, že mazlíček je snad v nějakém šoku či záchvatu. Právě na podobných situacích se dá ale hezky učit, jak široká je škála zvířecích projevů. Citlivý člověk se koneckonců podle pozorného sledování mazlíčka může rychle naučit ve zvířecí řeči těla číst. 

Je ale potřeba dodat jednu zásadní věc: ne všechna morčata a činčily se takto projevují. Ano, můžeme se pokoušet mazlíčka citlivou péči k popcornování dovést, pokud ale k podobnému chování nemá sklony, není to selhání. Někteří jedinci neskáčou vůbec, jiní minimálně, dalším zase ke spuštění takové frenetické radosti stačí málo. Také jsme už řekli, že chování se s věkem mění.

Popcornování tak vůbec není měřítkem toho, zda je nebo není naše zvířátko spokojené. Pokud veselé skáče, můžeme být rádi, je to pro nás nejlepší pochvala. Pokud se mu skákat nechce, ale my vidíme, že se dovede uvolnit, nechá na sebe sáhnout, a víme, že mu dáváme to nejlepší, pak nemusíme věšet hlavu. Svou spokojenost a radost z naší přítomnosti třeba nedává najevo tak výrazně, to ale vůbec neznamená, že není přítomná.