Počátky labradorů jsou spojeny s početnou rodinou retrívrů v Británii a také svatojanským vodním psem. Právě tento zdatný pomocník rybářů i lovců se v první polovině 19. století dostal na britské ostrovy. A oblíbila si ho šlechta.

Ačkoliv dovoz těchto psů v 80. letech 19. století zásadně omezila karanténa, na ostrovech zanechali takovou stopu, že dali základ postupně dále šlechtěným labradorským psům.

Za prapředky plemene jsou považováni psi Buccleuch Avon a Buccleuch Ned, které vlastnil vévoda z Buccleuch. Jejich potomci v podstatě založili linii labradorů. Plemeno bylo v Británii uznáno v roce 1903.

Labradoři se pak dostali dokonce do nejvyššího patra tamní aristokracie! Oblíbil si je totiž i král Jiří VI., a v současnosti je chová jeho dcera, královna Alžběta II.

Labradoři mají mohutnou stavbu těla, vyvinutý hrudník a širokou hlavu. Na packách mají blány, které jim usnadňují plavání. Co se barvy srsti týče, mezi přípustné barvy variace černé, bílé a zlaté, srst je nenáročná na údržbu, stačí ji jen občas pročesat. Labradoři v dospělosti váží do 40 kilogramů. Majitelé musí dobře hlídat jejich stravu, neboť tito psi, stejně jako zlatí retrívři, mají velkou chuť k jídlu a sklon k tloustnutí.

I proto labradoři potřebují hodně pohybu, který ostatně zbožňují. Jsou to skvělí psi jak pro dlouhé procházky, tak pro populární psí sporty, například dogtrekking či agility, a samozřejmě rádi plavou.

Zároveň chtějí být v těsném kontaktu se svou rodinou, samotu nesnáší dobře. Jsou mírní, vstřícní a milují své blízké. I přesto však potřebují projít náležitým výcvikem, neboť i přes své dobré povahové vlastnosti se bez vedení a poslušnosti neobejdou. Ostatně bývají často využíváni, podobně jako příbuzní zlatí retrívři, i jako asistenční psi.

Bývají náchylní k onemocnění pohybového aparátu - především dysplazii kyčelního kloubu, což trápí mnoho velkých psí plemen. I proto potřebují kvalitní stravu bohatou na minerály a vitamíny. Labradoří štěňata by také neměla příliš běhat do schodů a po tvrdém povrchu. Někdy se u labradorů objevuje také epilepsie.

Navzdory své mohutnosti a aktivitě se nehodí na hlídání. Důvod je prostý - mají totiž tendenci lidi spíše vítat, než odhánět.