Levkoj je plemenem zcela recentním – k jeho vyšlechtění došlo mezi lety 2000 až 2011 a v podstatě šlechtění stále trvá. De facto tvůrkyní je Ukrajinka Elena Biriukovová, která zkřížila lysé plemeno donský sphynx se skotskou klapouchou kočkou. Při křížení ovšem byly v několika generacích použity i orientální krátkosrsté kočky a běžné domácí kočky - to pro genetickou bohatost a také pro dosažení požadovaných vlastností v povaze.

Od donské sphynx získal levkoj gen lysosti, od skotské klapouché zase její typický tvar uší. Obě tyto mutace vznikly jako přírodní a vyskytují se v populacích už dlouho. Gen FD, získaný od klapouchých koček, v sobě ale má nebezpečný potenciál rozvoje degenerativního onemocnění kostí.

Jak jsme uvedli, levkoj se zatím nedočkal mezinárodního uznání, respektive jej jako plemeno uznaly jen ukrajinské a ruské asociace. Je to ale natolik distinktivní plemeno, že je slušná šance, že se to v budoucnu změní.

Ideál je bez srsti a s ohnutýma ušima

Jde o středně velké kočky protáhlého těla, které jsou ale výrazně osvalené. Spojují tak v sobě jak dojem síly, tak pružné elegance. Zajímavé je, že plemeno vykazuje značný pohlavní dimorfismus. Samci jsou oproti samicím zřetelně větší a mohutnější.

Klapouchost se objeví asi jen u poloviny koťat, druhá polovina populace zůstává s ušima normálně posazenýma. Gen této mutace sice pochází od skotské klapouché kočky, levkoj má ale uši svým vlastním, unikátním způsobem, kdy se přehyb týká asi poloviny či třetiny ucha. Ani lysost nemusí být dokonalá, uznává se i krátká, řídká srst. Bezsrstnatost je ale považována za ideál tohoto plemene. Ta s sebou samozřejmě nese lehce vyšší nároky na péči, především nesmí kočka v zimě prochladnout.

Jde o zvíře velmi milé, přátelské, klidné a tiché. Někteří chovatelé dokonce dodávají, že se levkoj vlastně vůbec nechová, jako kočka. Dává najevo svou náklonnost, velmi pevně se citově poutá ke svému člověku, zkrátka to vypadá, jako by měl v povaze cosi psího. Je tak věrným společníkem nejen svému člověku, ale i širší smečce, například dětem. Obvykle ani nemá kočičí lovecké instinkty vůči jiným mazlíčkům a prý obecně úplně postrádá agresivitu.

Ukrajinský levkoj je kočka, která na jednu stranu – přiznejme si to – v očích mnohých lidí může působit trochu mrazivě. Lysý vzhled a ostrá, trojúhelníková hlava jí dává poněkud přísný a ne moc vlídný výraz. To na druhou stranu ostře kontrastuje s její přátelskou a hravou povahou.

Ačkoliv jde o plemeno vyšlechtěné čerstvě, přesto už má pro své vlastnosti řadu fanoušků. Dá se očekávat, že tuhle podivuhodnou kočičku ještě pořádná porce oblíbenosti čeká.