Je otázka, nakolik můžeme označení „nejstarší francouzský ovčák“ brát vážně. Tradice obdobných psů je sice velmi stará, úvahy datující jejich původ až do 9. století ale nejsou dostatečně podložené. Ba naopak, genetické zkoumání ukázalo, že pikardský ovčák má společného předka s německým ovčákem a pěti pasteveckými plemeny Itálie. Tím byl široce rozšířený „evropský ovčák“, což není označení plemene, ale spíše typu. Přitom se podle DNA zdá, že před polovinou 19. století by se mezi výše jmenovanými psy špatně rozlišovalo. Nic ale není zcela jisté, jiní odborníci u plemene zdůrazňují příbuznost s beauceronem či briardem, případně s ovčáckými plemeny Holandska a Belgie.

Pikardský ovčák zůstal psem francouzského venkova. V druhé polovině 19. století nebyli opakovaně psi označovaní jako pikardští opakovaně připuštění k přehlídkám, snad kvůli drsnému vzhledu. V roce 1900 vznikl popis plemene označovaného jako „pikardský ovčák“, dnešním psům se ale moc nepodobal. Naopak, o pár let později byl sepsán popis tzv. holštýnského ovčáka, který se naopak dnešnímu plemeni velmi blíží.

Ať už to se zamotanou historií bylo jakkoliv, s počty psů radikálně zamávaly obě světové války. Teprve pak nastala hektická snaha plemeno zachránit a dát jeho chovu moderní ráz. Naštěstí se podařilo takřka vyhynulého pikardského ovčáka vzkřísit a v roce 1955 vznikl nejen první chovatelský klub, ale dočkal se i mezinárodního uznání. Nejvíce rozšířený je dnes pes ve Francii, Holandsku, Belgii a Německu – i v těchto zemích je ale poměrně málo početný.

Pevná ruka při výcviku

Je to středně velký, dobře osvalený pes, který dorůstá výšky kolem 60 cm při hmotnosti 30–34 kg. Proporčně je lehce delší, než vysoký, celkové vzezření je pak zvláštní kombinací rozcuchanosti a přirozené elegance. Typický vzhled mu dává nejen rozježená srst a vousatá tvář, ale i přirozeně postavené, poměrně výrazné uši. Charakteristické také je, že pes vypadá, jako by se pořád usmíval. Hrubá srst skvěle chrání proti rozmarům počasí, barevně se pohybuje na škále od srnčí po pálenou, s řadou odstínů.

Tento původně ovčácký pes je dnes milým společníkem, ačkoliv například ve Francii je pořád velmi oblíbený i u chovatelů ovcí. Má totiž živou, veselou povahu, projevuje se inteligentně a skvěle reaguje na trénink. Je ovšem náročný na socializaci, které potřebuje v mládí opravdu hodně.

Jako většina pastýřských plemen je i pikardský ovčák velmi vázaný na člověka a jeho společnost. Oplývá značným temperamentem a energií, kterou potřebuje vybíjet. Někdy také umí být trochu tvrdohlavý a vybíravý v tom, že poslouchá jen a výhradně svého pána. Milovníci plemene ale říkají, že pes má vyloženě smysl pro humor a hry, umí si proto užívat i přítomnost dětí.

Dobrosrdečný pastýř z Pikardie je plemenem, které sice potřebuje pevnou ruku při výcviku a dostatek pohybu, zároveň je ovšem skvělým psím společníkem. Nebýt krize, kterou si plemeno prošlo, možná by dnes byl mnohem rozšířenější. Vždyť kdo by nechtěl psa, kterému jako by pořád hrál ve tváří lehký úsměv?