Chovatelé mezi sebou křížili anglického buldoka, bílého teriéra a též "přimíchali" francouzské buldočky. Jenže, ke zklamání všech snah, byl pes, který vznikl, sice zajímavý, ale v zápasech příliš nebodoval. Nakonec ho tak nahradil úspěšnější stafordšírský bulteriér, z něhož je v současnosti také "rodinný pes". Původní "pokusy" tehdy začaly sloužit například jako chytači krys.

Tito psi navíc dlouhá léta ani neměli své pořádné jméno! První klub, který sdružoval majitele těchto hafanů, se jmenoval Klub amerického bulteriéra, vznikl v roce 1889 - a sklidil kritiku ze strany chovatelů buldoků a bulteriérů.

Nové plemeno se tedy v roce 1893 stalo "bostonským teriérem". Název mu zůstal, zato zmizely i poslední stopy vloh k boji.

Bostonský teriér je totiž mazlivý a přátelský pes, který do vínku získal i pořádnou porci inteligence. Tito teriéři mají velice pevný vztah ke svému pánovi i rodině, mají rádi děti. Ty by však měly chovat k "bostonkovi" respekt - což se však týká i jakéhokoliv jiného plemene. Bostonští teriéři jsou také občas tvrdohlaví, na druhou stranu však výcvik usnadňuje fakt, že mají za ušima a chuť učit se novým věcem.

Navíc jsou pořádně energičtí, což z nich dělá ideální parťáky pro aktivní chovatele a můžete se s nimi pustit i do různých moderních psích sportů. Někteří se hodí i pro canisterapii. Díky tomu, že nejsou příliš uštěkaní, jsou vhodnými psy pro chov v bytě. Zároveň vás ale kvůli krátkému čumáčku oblaží  také různými variacemi chrochtání.

A pozor! Pokud se bostonští teriéři mají dobře snést s dalšími zvířaty v domácnosti, je nutné, aby si na své nelidské spolubydlící pořádně zvykli. Nejsou zlí, jen poněkud dominantní. S jinými psy tak mohou být občas "na kordy".

Pozor na váhu

Bostonským teriérům stačí přiměřené porce kvalitního krviva, nejsou vybíraví, zato však trpí sklony k plynatosti, takže výběr pořádně zvažte. Bohužel mají také pořádný apetit, tudíž je majitelé hlídat i v tomto ohledu.

Jejich srst nepotřebuje zvláštní úpravu, stačí ji občas vykartáčovat a psa sem tam vykoupat. To, co vyžaduje větší pozornost jsou oči. Mají sklony k zarudnutí a podráždění, musí být tedy pravidelně kontrolovány. Díky své "vyboulenosti" jsou náchylné k poranění a tito teriéři někdy také trpí například vředy rohovky.

Majitelé by měli věnovat dost pozornosti i čistotě jejich zubů a uší. Specifický čumák někdy způsobuje přehřátí bostonských teriérů, krátká srst jim zas neumožňuje žít celý rok venku.

Kvůli velké hlavě a úzké pánvi bostonků mívají fenky někdy komplikovaný porod, který končívá císařským řezem. Z dalších zdravotních problémů se u nich občas objevují luxace pately, hluchota, alergie či rakovina. Bostonci se v průměru dožívají necelých 11 let.

A kdy tito psi doputovali k nám? Inu, první zástupci plemene se v Československu objevili v druhé polovině 80. let. A udělali dojem!