Psi typu španěl jsou z literatury a umění známí zhruba 500 let. V Anglii se dělili na španěly lov na zemi a ve vodě. K dalšímu rozdělení došlo až v průběhu 19. století, kdy vznikl například velššpringlšpaněl, irský vodní španěl, sussex španěl a další druhy "kokrů".

První klub španělů vznikl v Anglii v roce 1883 a zaštiťoval kokršpaněly a springlšpaněly, k jejich rozdělení na plemena s vlastními standardy došlo až počátkem 90. let 19. století. Poté, co kokršpaněl zhruba v té době doputoval do Ameriky, byly položeny základy pro vyšlechtění amerického kokršpaněla - s klenutější lebkou, kratším čenichem a delší srstí. Ale vraťme se zpátky do Evropy.

On totiž i anglický kokršpaněl má samozřejmě jemnou srst, na kterou se hezky kouká. Ať už je zlatá, jantarová, červená, černá či v kombinaci dvou či tří barev. Angličtí kokršpanělé mají v kohoutku kolem 40 centimetrů, svalnatý krk a silný trup a pevně stavěné nohy. Kulaté přátelské oči vskutku odpovídají "očím psím". Pohodová, přátelská povaha pak kouzlo kokrů jen podtrhuje. Má rád děti, dobře vychází i s jinými psy.

Je to prostě pes, který se v mnohém přizpůsobí svým blízkým. Nesnáší však samotu, ta ho ničí. Miluje pohyb a s gustem se pustí do řady aktivit, ať už se jedná o aportování, psí sporty, nebo trénink poslušnosti. Jedná se ostatně o inteligentní zvíře, které potřebuje zabavit.

Navíc je to celkem zdravé plemeno. Pokud jejich zástupce něco trápí, bývá to například šedý zákal, dysplazie kyčelního kloubu, vrozená hluchota nebo například problémy se srdcem. Dožívají se zhruba 12 - 15 let.

Chovatelé by taky měli hlídat, kolik toho kokříci snědí. Tito psi totiž jídlo zbožňují, dost si ho užívají - a to pak někdy vede ke kilům navíc. Není dobré, aby měl pes dostupné jídlo, kdykoliv si zamane. Co se váhy týče, mívají tito kokři mezi 12 - 15 kilogramy.

Oříškem u kokrů občas bývá jen péče o srst. Tu je totiž nutné pravidelně vyčesávat, aby se nezacuchala. A někdy jsou tak kokršpanělé také zákazníky specializovaných salonů.

Mimochodem, prvním zástupcem plemene dovezeným do českých zemí byla fenka Baronesa. Stalo se tak v roce 1913.