Plemeno vzniklo zkřížením habešské kočky se siamskou, přičemž o něco později bylo ještě obohaceno geny americké krátkosrsté kočky. Tvůrkyní plemene byla chovatelka Virginia Daily z Michiganu, která se v 60. letech snažila o vznik kočky, která by měla tělo kočky siamské, ovšem s typickýma velkýma, špičatýma ušima habešské kočky.

Podle jejích zápisů v první generaci převážily geny habešské kočky a křížení vůbec nebylo poznat. V druhé generaci se začala objevovat koťata v podobě, jakou původně chtěla, vedle nich se ale vyskytlo i jedno tečkované kotě. Dcera chovatelky ho žertovně pojmenovala "cicat" pro jeho podobnost se zbarvením ocelotů.

Toto původní kotě jménem Tonga potomky nemělo, jeho rodiče ale nakonec přivedli na svět více takových koťat. Virginia Daily proto založila paralelní chovný program, po jeho publikování i jiní chovatelé napodobili původní křížení a ocicatů od různých rodičů přibývalo.

Hned na počátku také došlo ke kurióznímu omylu – asociace The Cat Fanciers‘ Organization ve svém tisku udělala chybu, když zveřejňovala jak založit rodokmen nového plemene. Kvůli tomu někteří chovatelé vložili do svých linií plemeno americké krátkosrsté kočky.

Potomci z tohoto křížení tak nakonec populaci ocicatů obohatili o krásnou stříbrnou barvu, podkreslující jejich typické skvrny. V průběhu 80. let se plemenu dostalo všech možných mezinárodních registrací a dnes se chová po celém světě. V České republice se první chovný pár objevil v roce 2000.

Krásný jedinec | zdroj: Profimedia Ocicat může vážit 3-7 kg, přičemž mají dost velký rozdíl v pohlavích, kocouři jsou obvykle výrazně větší. Patří mezi poměrně velké, výrazněji svalnaté kočky a celkově působí silným dojmem, který jen umocňuje pocit jisté divokosti.

Také proporce těla jsou atletické, kočka má obvykle protažený trup a silné nohy. Klínovitá hlava je delší než širší, korunují ji výrazné, špičaté uši svírající úhel 45°. Oči má velké a mandlové. Nejtypičtějším znakem, který upoutá okamžitě pozornost je tmavě skvrnitá kresba srsti, kontrastující obvykle se světlejším podkresem sahajícím od stříbrné, přes žlutou až po hnědou.

Jak už jsme naznačili, povaha ocicatů neodpovídá tomu, co bychom možná čekali od malých ocelotů se silným, atletickým tělem. Nejsou to žádní divocí, dominantní, ani agresivní tvorové. Naopak, snad jako dědictví habešek a siamek, jsou ocicat kočky velmi milé, mírné a přátelské. Užívají si společnost, netrpí plachostí a jsou pro každou legraci. Mají rády aktivní hry, hračky a cvičení podobné psím agility. Svým lidem dávají výrazně najevo svou náklonost a mají rády děti.

Jejich přezdívka "psi v kočičím těle" nezrcadlí jen tuhle psí přátelskost, ale i další vlastnosti. Některé kočky-tradicionalistky by možná dokonce řekly, že jim ocicat dělají ostudu. Dají se totiž vycvičit k aportování, k chození na vodítku, poslouchat povely sednout, lehnout a podobně. Dokonce, a to už by bylo moc pro většinu ostatních koček, dokážou přijít, když je člověk zavolá jménem. Některé dokonce rády plavou!

Ocicat je zkrátka kočka, která se tak trochu vymyká oběma směry. Vzhledem jako by směřovala ke svým divokým sestřenicím, povahou se ale od tradičních koček dosti liší. Je to ideální mazlíček pro aktivní rodiny – ovšem pozor, aktivita je tu podmínkou.

Ocicat se svým temperamentem, až na výjimky, nebude línou kočkou do klína a při nedostatku pohybu a aktivity může začít psychicky strádat. Bere-li ovšem člověk toto vše v potaz a je schopný to svému mazlíčkovi poskytnout, pak je ocicat ideálním zvířetem, pokud se doma nemůžete dohodnout, zda chcete spíš psa nebo kočku.