Bavíme se o ideální psí rodině a porodu, tedy nikoliv o situacích, kdy novorozenci o matku přijdou či jsou jí z nějakého důvodu okamžitě odebráni. Štěně se rodí se zavřenýma očima, takže zprvu nic nevidí. Uzavřené má i sluchovody, je ale schopné vydávat hlasivkami pištivé kvíkání. Nemá ani zuby, nepostaví se na nohy a ještě ke všemu mu v podstatě nefunguje termoregulace. Jinými slovy: závislost novorozeného štěněte na péči matky je naprostá.

Fena štěňata hned po porodu očistí, mládě by se pak mělo samo být schopné instinktivně doplazit k bradavkám a začít poprvé sát mléko. Novorozená štěňata stráví prvních pár týdnů života 90 procent času spánkem – spí celkem 22 hodin denně. Spí trhaně a co dvě hodiny se budí k jídlu.

Dejte feně prostor se starat

Důležité je, aby byla nejmenší štěňata pořád v teple – k tomu pomáhají těla sourozenců a matky. První týden života se celý točí jen kolem matky, nepohyblivá, slepá štěňata si na své objevitelské chvíle musí ještě počkat. Dynamický růst těla ale už začal, hned během prvních sedmi dnů na světě se obvykle tělesná váha mláděte zdvojnásobí.

Matka se štěňatům plně věnuje – neustále je udržuje čistá a pomocí olizování jim masáží stimuluje činnost trávící soustavy. Obecně platí, že pokud je vše v pořádku, člověk by měl nechat fenu dělat svou práci a starat se jen o to, aby byla ona v pořádku a nakrmená.

Nastávají ale situace, kdy matka některé štěně buď odmítne, nebo mládě navzdory vší péči špatně přibírá. V takovém případě je lidský zásah nevyhnutelný a o novorozence je potřeba se postarat pomocí umělého odchovu – od výživy po zajištění tepla.

Raná socializace

Pokud víme, že to matka dovolí, můžeme si na pár chvil brát už takto malá štěňata do rukou. Kdyby s tím snad fena nesouhlasila, lehko to poznáme – v takovém případě nesmíme na zvíře žádným způsobem tlačit. Když se ale tato "raná socializace" zadaří, může to být dobrý základ do budoucna.

Slepé štěně nás pochopitelně ještě nevnímá jako jinou bytost, může si ale takto přirozeně od nejútlejšího věku zvykat na náš pach a přítomnost. Neměli bychom jej nicméně brát na delší dobu, než pár minut.

I po prvním týdnu lze štěně pořád považovat za novorozence, postupně se ale začne více otvírat světu – ať už viděním nebo prvními krůčky. Vývoj ale není třeba uspěchat, a tak se v prvních týdnech života můžeme hlavně radovat z pohledu na ony malé, bezbranné kuličky, které se jednou stanou dospělými psy.