Sao Miguel je jeden z azorských ostrovů, zvláštní termín "držící pes" je pak otrockým překladem slova fila. To totiž znamená v podstatě "držet a nepustit". Už tento překlad, jakkoliv kostrbatý, dává tušit, o jakého psa se v případě azorské fily jedná. Někdy se doposud mylně uvádí, že plemeno nebylo mezinárodně uznáno, to ale od roku 2007 není pravda.

Evropané začali osidlovat Azory od 15. století a již první osadníci si s sebou dovezli pastevecké psy z Pyrenejského poloostrova. Po určité době začala být azorská psí populace izolovaná, neboť si vystačila sama o sobě a nebylo potřeba vozit nových psů. Zde někde je patrně potřeba hledat původ azorské fily.

Je potřeba upozornit, že samotné slovo "fila" označuje jistou skupinu psů, které jsou si příbuzné spíše povahou a zaměřením v práci, než pokrevně. Slavnější brazilská fila tak nemá s tou azorskou – kromě portugalského původu – mnoho společného.

Standard plemene uvádí, že je existence této fily sledovatelná do 19. století, pravděpodobně bychom se ale s plemenem na ostrovech setkali i dříve. Ačkoliv se jedná o plemeno relativně tradiční, o mezinárodním uznání se začalo hovořit až od 70. let, k plnému uznání asociací FCI došlo až v roce 2007. V současnosti se dostávají první fily například do USA, kde jsou vyhledávány jako exotické a vzácné plemeno, drtivá většina populace stále žije na Azorách.

Pes, který kouše dobytek

Jde o středně většího psa, s výškou do 60 cm a váhou kolem 35 kg. Je robustní, svalnatý, s délkou těla jen o málo větší, než je jeho výška. Azorské fily ale nejsou těžkopádné, naopak se pohybují svižně. Hlava je široká, čtvercová, se svěšenýma ušima (v minulosti byl zvyk je automaticky kupírovat, ale to je dnes zakázáno). Má široký nos i čelist a celkově působí dojmem budícím respekt. Má krátkou, hladkou srst s výraznou pigmentací, barevně se obvykle pohybuje od šedé, přes hnědou až po pískovou.

Azorská fila byla a je pasteveckým psem určeným hlavně k práci s dobytkem. Díky své povaze je schopná jak korigovat stáda skotu, tak fungovat jako obranář i hlídač. Při práci se skotem jsou psi zvyklí popohánět kousáním, proto měly všechny možné fily v minulosti špatnou pověst a existovaly nařízení, která jejich majitelům přikazovala omezit kontakt těchto psů s lidmi.

Ve skutečnosti dobře vychovaná a socializovaná fila není agresivní. Jen zůstává duší i srdcem hlídačem, takže si bude vždycky držet odstup k cizím lidem. Své rodině je věrná, ale mazlivý psík k dětem to není.

Fila má být silný a statečný pes a takovou ji drží i chovatelé. To, že pořád hraje důležitou roli v pastevectví skotu je ostatně důvod, proč jde o tak vzácné plemeno, ve světě skoro nechované – majitelům se nechce dobrá štěňata prodávat mimo ostrovy, když skotu je tolik a dobrý pes vydá za deset honáků. Azorská fila tak zůstává neohroženým, silným – nu, a mimořádně exotickým psem.