Historicky německý křepelák (doma zvaný Deutscher Wachtelhund) navazuje na starší tradici psů tohoto typu. Udává se, že plemeno podobného vzhledu a zaměření existovalo ještě v 18. století, o něco později ale vyhynulo. Se zrodem moderní kynologie se ale němečtí chovatelé rozhodli – tak trochu z nacionálních pohnutek – někdejší staroněmecké plemeno vyšlechtit znovu. Základem se jim stalo dnes vyhynulé plemeno zvané Stöberer („honič“), oblíbené po roce 1848 jako lovecký pes neurozených vrstev.

Za tvůrce plemene je považován chovatel Frederick Roberth, který před rokem 1890 sesbíral v Bavorsku několik kusů co nejčistokrevnějšího Stöberera. Ty křížil s blíže neurčenými vodními psy a španěly, až dosáhl kýženého vzhledu. Zrodil se tak německý křepelák, v Německu plně uznaný v roce 1903. Moderní standard pak sahá k dalším generacím psů a roku 1910.

Do USA se zvíře dostalo až v druhé polovině 20. století, jeho šíření Evropou bylo také poměrně pomalé. Problém s větším rozšířením křepeláka je v tom, že se nikdy nestal populárním mazlíčkem. V českých zemích bychom se tak s ním nepochybně setkali u některých myslivců už na začátku 20. století, nikdy ale nebyl příliš početným.

Skvělý lovec i rodinný pes

Je to středně velký pes, který dorůstá asi 48–54 cm při ideální hmotnosti 18–25 kg, délka těla je asi dvakrát větší než výška. Má silnou, svalnatou stavbu těla, při šlechtění se hledělo i na schopnost přinášet těžší kusy kořisti. Hlava s velkýma svěšenýma ušima a silným čumákem také nezapře lovecké plemeno.

Typické vzezření psovi dává jeho vlnitá srst. Ta je na hlavě kratší a jemná na dotek, na těle však roste dlouhá, hustá a s dostatečnou podsadou pro ochranu před počasím. Většinou bývá hnědá či červená, objevují se na ní ale i bílé či červené znaky.

Německý křepelák je skvělým loveckým psem, který zvládá nejen ptáky, kteří mu dali jméno, ale i práci s větší kořistí. Jako lovec je také odolný, vytrvalý a miluje pohyb. Navíc se snadno cvičí a je velmi inteligentní.

Je vlastně zajímavé, že se nestal rozšířenějším jako psí společník. Dobře socializovaní křepeláci mají mírnou a přátelskou povahu, jsou klidní a přítulní. Milují svou rodinu, mají rádi děti a zároveň bývají dobrými hlídači před cizími lidmi. Bývají dokonce využívání i v canisterapii, excelují i ve psích sportech.

Je pravda, že když už se u nás křepelák objeví, tak stále častěji to bývá i v roli rodinného psa. Možná je budoucnost plemene právě v tomto směru, jakkoliv je stará myslivecká tradice také důležitá. Pro aktivního člověka s velkou rodinou a dostatečně velkým pozemkem je totiž německý křepelák zajímavou variantou rodinného přítele.