Při výběru ptáčka je potřeba zodpovědně zvážit mnoho faktorů. Jaké má sociální potřeby, nároky na prostor, jak je hlučný a podobně. Samozřejmě platí, že i druhy nenáročné nenecháváme úplně dětem na pospas – chov bychom měli vést společně. Vybrali jsme tři ptačí druhy, z nichž každý má trochu jiné vlastnosti, a liší se tedy tím, co od nich můžeme čekat.

Zebřičky a další

Malé pěvce, ať už jde o zebřičky, chůvičky, případně kanárky, vybíráme na prvním místě, neboť jde o velmi nenáročné tvory. Nejen, že péče o ně není obtížná, navíc ale v podstatě nevyžadují sociální interakci s lidmi. Nestrádají tedy tolik, jako třeba někteří papoušci, když se ukáže, že na ně chovatel má méně času. Zde je ovšem potřeba říci, že zebřičky bychom neměli chovat jako solitéry. To ovšem vzhledem k jejich velikosti nebývá problém.

U chovu zebřiček může chovatel-dítě hlavně pozorovat ptáky, jejich vzájemnou interakci a těšit se z jejich neustálého švitoření a her. Obecně platí, že tito drobní, křehcí ptáčci jsou sice krásní a zajímaví na pohled, navíc velmi nenároční na péči, nejsou to ale tvorové vhodní pro kontaktní chov. Příliš se tak nehodí pro náročnější děti, které jsou schopné a ochotné se mazlíčkům více věnovat a rozvíjet s nimi sociální interakci.

Andulky

Stálice na papouščí scéně, nejrozšířenější papoušek chovaný v zajetí – andulka vlnkovaná – patří mezi ty opeřence, které lze dětským chovatelům vřele doporučit. Nejen že jsou to krásní tvorové, dnes dostupní v mnoha barevných mutacích. Andulky ale dovedou být i skutečnými kamarády, se kterými se dá užít spousta legrace. Mnozí chovatelé papoušků navíc mají tu zkušenost, že andulky pro ně byly v dětství "vstupním" druhem pro celoživotní lásku k exotickému ptactvu.

Pořídíme-li ručně krmenou andulku přímo od chovatele a staráme se o ni tak, aby lidem důvěřovala, pak získáme jednoho z nejpřítulnějších papoušků vůbec. Andulky mají jemnou, milou povahu a snadno navazují hluboké vazby ke svým lidem – opravdové zvířecí přátelství. Takto navyklé si užívají braní do rukou a společné hry, mohou se s trpělivostí i naučit mluvit. Přitom pořád platí, že to není plyšák, ale drobný ptáček – dítě tak díky přátelství andulky poznává, jak se o živého tvora starat citlivě.

Péče o andulky je nenáročná, zároveň ale nejsou bezúdržbové. Pravidelné čištění klece, spolu s potřebou promýšlet vyvážený jídelníček (andulky potřebují nejen zrní, ale i zeleninu a traviny), tak učí děti péči o potřeby mazlíčka.

Korely

Korely už bychom mohli zařadit mezi středně velké papoušky, pořád je ale můžeme doporučit mladým chovatelům. Jsou velmi vhodné pro děti trochu starší, které jsou ochotné jim věnovat více času a trpělivosti. Korela s dostatkem péče a podnětů je totiž výborný společník, který se rád učí různé triky či mluvení a s člověkem komunikuje pomocí pestré škály gest a zvuků. Zároveň nejsou tak mírné jako andulky, a tak jsou dobrým příkladem papouška, se kterým se musí pracovat trochu intenzivněji.

K péči o korelu, podobně jako u andulek, patří i zodpovědnost za čistý životní prostor a správnou stravu. Součástí poučení z péče o takového tvora je třeba i získávání informací o tom, že korele nestačí pouhé směsi zrní, že je potřeba věnovat každodenně pozornost vodě a jak sledovat její zdravotní stav. Nejedno zvídavé dítě ale nakonec trochu odbornější přístup k mazlíčkovi ocení a dokáže ho proměnit v zábavu. Odměnou za péči vynaloženou korele je pak "mazlíček s osobností".

Závěrem asi dodejme, že při chovu ptactva lze výborně skloubit zábavu, zodpovědnost a poučení. Při citlivém vedení získávají naši dětští chovatelé zkušenost i a jistotu, kterou jenom zúročí u mazlíčků příštích. A zkušený a citlivý chovatel je nakonec pro domácího mazlíčka to největší požehnání.