Stejně jako se musí čerstvé maminky naučit, proč miminko pláče zrovna v tom konkrétním případě, budete se to muset naučit poznat i vy. I v případě štěňat platí, že nepláčou jen tak, aby vás naštvala, ale mají ke kňučení důvod. Ne vždy je však snadné odhalit ho na první dobrou.

Když usedavě pláče, zkuste nejdříve nabídnout uspokojení základních potřeb – tedy jídlo a pití. Pokud problém nebyl v téhle oblasti, zkoušejte dál. Časem si vypěstujete ten správný radar. Hlavní zásadou však je na zvíře kvůli kňučení nekřičet ani nezvyšovat hlas. Reakci můžete jen zhoršit, navíc i negativní pozornost je pozornost.

Hlad

Pokud štěně kňučí a pláče v době obvyklého krmení, je většinou nasnadě, že má hlad. Může už mu být současná dávka málo, třeba proto, že se zrovna nachází v růstovém spurtu. Každé štěně není tabulkové, některé jí více, jiné méně, některé vyžaduje vyšší frekvenci při nižších porcích. Spíš než hodinky a obsah misky tak sledujte, jak prospívá. Náhlé zvýšení či naopak snížení potřeby jídla raději hned řešte s veterinářem, zvlášť pokud k tomu pejsek například začne hubnout.

Strach

Malé děti obvykle pláčou, když se něčeho bojí. A pro štěně je okolní svět obdobně strašidelný, takže se hravost a objevování může z vteřiny na vteřinu změnit ve strach – leknout se štěňata mohou čehokoli, třeba i čepice nebo deštníku.

V takovém případě kňučení zpravidla doprovází stažení uší dozadu, stažení ocasu a vyhýbání se očnímu kontaktu. Zvíře byste v takovou chvíli měli co nejrychleji nekomfortní situace zbavit – odnést, danou věc odstranit z dosahu či schovat. Jinak hrozí, že se v něm při opakované nepříjemné situaci strach zakoření. A v takovém případě se ho bude časem špatně zbavovat.

Mimochodem, psi mají ve štěněčím věku několik „období strachu“ – mezi 8. a 12. týdnem, čtvrtým a devátým měsícem a následně zhruba v roce a půl. Pokud tímto obdobím zrovna váš pejsek prochází, buďte na něj hodní, jeho strach se vám může zdát nesmyslný, ale vžijte se do jeho kůže – také by se vám nelíbilo, kdyby rodiče zlehčovali váš strach. Naopak, pomozte mu strach překonat tím, že se strašidelným předmětem nebo situací připravíte o něco méně intenzivní kontakt, při kterém bude mít zároveň pejsek jistotu vaší bezpečné náruče.

Osamělost

Když si štěně přinesete domů, ocitne se poprvé bez mámy a sourozenců. Je normální, že bude první dny plakat a kňučet. Buďte proto svému štěněti stále nablízku, ať získá pocit bezpečí. Je jasné, že se mu nemůžete stále věnovat, proto je možné třeba rozmístit po bytě či domě krabice, do nich pejska na chvíli vložíte. Budete tak moci v klidu vařit večeři a zároveň mít svého malého miláčka nablízku. Navíc bude pod dozorem, takže zatímco stojíte u sporáku, nerozkouše boty v předsíni.

Potřebují náklonnost

Štěňata potřebují naši pozornost a náklonnost. Může se stát, že si budou stýskat, když jejich milovaný člověk nebude doma. Je proto důležité hned po příchodu se psovi plně věnovat a přivítat se s ním. Ale opravdu plnohodnotně, ne jednou rukou zatímco si budete něco číst na mobilu.

Někteří psi si vynucují pozornost kňučením i poté, co je zřejmé, že jim nic nechybí. To však není dobré podporovat, jste to vy, kdo určuje, kdy bude mít pes pozornost.

Nuda

Štěňata jsou plná energie, kterou potřebují pořádně vybít pohybem a hrou. Potřebují častou fyzickou, ale i psychickou stimulaci. Pokud jí mají nedostatek, začnou se nudit – což se může někdy projevovat i štěkáním a kňučením.

Nemoc

Pláč samozřejmě může být i upozorněním na zdravotní problém, zvlášť pokud štěně kňučí a pláče často a intenzivně. Pokud se k tomu přidají i další příznaky, neztrácejte čas a zamiřte za veterinářem. Všímejte si zejména ztráty chuti k jídlu, letargie, malátnosti, průjmu, zrychleného dýchání, ale například i nadměrného lízání, škrábání či když se vás začne jinak přátelské a hravé zvíře najednou stranit a schovávat se.