Ano, je to vlastně docela dějový zvrat. Znalci starogermánského eposu „Píseň Nibelungů“ se totiž jistě těšili na informace o nějakém středověkém plemeni dávných Vikingů. Vždyť severská bohyně Freya měla přeci kočky jako jeden ze svých symbolů! Z těchto směrů pochází inspirace, která tvůrce plemene vedla – spolu s mlžnou barvou kožíšku nebelungů – k výběru tohoto jména.

Ve skutečnosti základy tohoto plemene položil kočičí pár Siegfried a Brunhilde (zase ti Germáni!), který patřil americké chovatelce jménem Cora Cobbová. Jmenované kočky byli sice sourozenci, zároveň se stali prvními registrovanými nebelungy a vzájemným spářením v roce 1986 i zakladateli rodové linie nového plemene.

Genetický a plemenný příběh nebelungů je trochu komplikovaný. Siegfried a rok mladší Brunhilde byli z vrhů od obyčejné krátkosrsté domácí kočky a kocoura připomínajícího černě zbarvenou angorskou kočku. Jako jediní mezi ostatními koťaty ale měli krásnou modrošedou barvu a dlouhou srst. Cora se spojila s genetikem kočičí asociace TICA, který dospěl k závěru, že pár jde nejlépe popsat jako dlouhosrstou variantu ruské modré kočky, jejíž geny jim v rodu asi kolovaly.

Uhraničivý pohled | zdroj: Profimedia

S modrou ruskou kočkou je to ale složité – podle záznamů se ví, že na konci 19. století se na přehlídkách objevovaly jak krátkosrsté, tak dlouhosrsté ruské kočky. Postupně se ale standard plemene vytříbil tak, že jen krátkosrstá varianta byla považována za vhodnou. Ruské modré kočky s dlouhou srstí ale patrně své geny někde mimo dohled odborných chovatelů předávaly dál.

Cora Cobb tedy vytvořila první standard plemene tak, že v podstatě popsala nebelungy právě jako dlouhosrstou variantu ruské modré kočky. Hned na začátku 90. let ale ruské kočky zažily v domácí zemi renesanci zájmu a chovatelé odmítly nebelungy definované jako dlouhosrsté ruské kočky. Teprve pak byl standard plemene přepsán tak, aby bylo formálně chápáno jako úplně originální.

Dnes jde stále o kočky velmi vzácné, paradoxně po USA ale nejvíce oblíbené právě v Rusku. Zároveň je sice uznává mezinárodní asociace TICA, jiné velké organizace ho ale stále neregistrují.

Nebelung je poměrně velká kočka, samci váží až 6,5 kg, s elegantně dlouhým krkem, nohama i protaženým tělem. Hlava je spíše ostrá, než kulatá, navíc ji zdůrazňují výrazné, špičaté uši. Celkové vzezření kočky dává najevo sílu, není to žádná křehule.

zdroj: Profimedia

Nejcharakterističtějším rysem je její dlouhá či polodlouhá srst krásné šedomodré barvy protkávané někdy stříbrnou. Oproti ruské kočce je srst dlouhá na celém těle, nejdelší je ale na ocase a u samců navíc vytváří výrazný límec. To někdy dává kocourovi trochu zachmuřený či zlověstně elegantní vzhled. Sama srst je mimořádně jemná a měkká.

Je to klidná, velmi inteligentní kočka. Chovatelé ji popisují jako trochu zdrženlivou, ale jinak živou a hravou kočku.

Ke svému majiteli nebelung umí velmi silně citově tíhnout a strádá, je-li ignorován. Aktivně si chodí pro pomazlení, vyhledává společné hry a v podstatě má tendence nenechávat majitele doma o samotě. Pro tuto silnou citovou vazbu se uvádí, že jde o kočku spíše pro zkušené chovatele, kteří jí jsou schopní její lásku oplácet. Také je potřeba říci, že nemá moc ráda děti a hlučnou domácnost. Zajímavé je, že i když má poměrně úzkou genetickou základnu, zatím nejsou popsány žádné dědičné choroby plemene.

Nebelung si svým vzezřením své jméno – Mlžná bytost – skutečně zaslouží. Nejsou to ale žádné kočky chladné či držící si mysteriózně odstup. Naopak, za mlhavým kožíškem a tvrdým jménem z bájí Germánů se schovává hravá a milující kočičí duše.