Následující výčet nebude pro zkušené chovatele ničím překvapujícím. Přesto je možná někdy potřeba pro lidi neznalé všech aspektů péče o papoušky některé skutečnosti podtrhnout. Dá se tak vyvarovat situacím, kdy nešťastný začátečník zjistí, že tenhle domácí mazlíček není jen barevnou, opeřenou okrasou, ale živým tvorem se vším všudy. Přičemž platí, že i u nejběžnějších, nenáročných opeřenců čelí majitel často jiným výzvám, než je tomu třeba u psů a koček. 

Ptáci dovedou být hluční 

Někteří chovatelé vidí v ptačím hlase překrásnou muziku, jiní se jej naučí trpět jako nevyhnutelnou součást péče o tyto tvory. Mnozí opeřenci sice dovedou produkovat uklidňující a jemné tóny a trylkování některých druhů ptáků je balzámem na nervy. Nu, a pak tu máme papoušky – a není jich málo – jejichž zvukové projevy dosahují hranice praskání ušních bubínků. Obzvlášť některé větší druhy jsou tím proslulé, ať už jde o alexandry, ary či kakadu. Pravda, z těch se asi nebudou rekrutovat mazlíčci pro úplné začátečníky, na druhou stranu neznalého mohou zaskočit i hlasové dispozice obyčejných korel. 

Ptáci dovedou dělat nepořádek 

Pokud má potenciální chovatel úzkostlivě udržovaný pořádek vysoko ve svém žebříčku hodnot, měl by se nad pořízením jakéhokoliv ptačího mazlíčka vážně zamyslet. Ptáci totiž nejsou zrovna synonymem pořádkumilovnosti. Mnozí papoušci rádi rozhazují krmení, dobrá polovina obsahu misky skončí na podlaze, a ne ve zvířeti. Nemluvě o tom, co dokáží někteří opeřenci napáchat po tom, co se naopak dobře najedli. Ptačí obydlí a jeho okolí je zkrátka náročné na úklid. 

Zajímavosti

Strasti života s tukanem: Žádná dovolená a dům pokrytý igelitem

Papoušci potřebují stálou socializaci 

Na první pohled nemusí být jasné, co se tímto aspektem chovu míní. Jde o to, že zatímco psi a kočky prošli dlouhými tisíciletími domestikace, v papouščích zůstává cosi divokého. Pokud chcete mít ptáka skutečně jako mazlíčka, je potřeba nepolevovat ve vzájemné socializaci. Tito tvorové si dovedou krásně zvyknout na lidi, umí dávat najevo náklonnost a zkrátka dokážou se přátelit. U řady z nich ale musí fungovat pevná rutina, která obsahuje prostor na společný čas. Bez něj mohou rychle začít ztrácet svou krotkost a ochotu se s člověkem družit. Ano, lze chovat ptáky i z čistě zoologického hlediska. Pokud ale chcete mít skutečného ptačího společníka, je potřeba vědět, že si na něj čas vždy najdete. 

Krmení není vždy jednoduché 

Pod dojmem z vybavených zverimexů se může zdát, že není nic jednoduššího, než dosypávat papouškovi směs zrní a o víc se o krmení nestarat. Pro skutečně zdravé zvíře je ale potřeba umět poskytnout bohatou a pestrou stravu, která se navíc liší podle různých ptačích druhů. Oddaní chovatelé řeknou, že v tom je půl zábavy péče o papouška – umět co nejlépe dostát jeho potřebám a hledat zajímavé a zdravé alternativy jednostranné stravy. Začátečník ale může být překvapen, že ani tento aspekt chovu není úplně banální. 

Ptáci dovedou být destruktivní 

Papouščí zobák neustále dorůstá, ptáci navíc potřebují procvičovat čelistní svaly. To je instinktivně vede ke ožvykování vhodných materiálů, kterými si zobák obrušují a procvičují. Pokud si představujete, že budete papouška chovat hodně na volno, pak je potřeba počítat s tím, že mnohé věci v bytě, nábytku nevyjímaje, dostanou pěkně zabrat. Ano, u andulek je to méně závažný problém než u velkých druhů. I malý papoušek ale dokáže překvapit tím, jak obratný dovede být při ničení. Není v tom zlý úmysl a chytrý chovatel kompenzuje tuto potřebu ptákům pomocí rafinovaných hraček. Před pořízením si papouška je ale nutné počítat i s tímto chováním. Žádná hračka nevydrží dlouho a i vybavení klece může dostat pořádně zabrat.