Existují sice velikostní rozdíly mezi plemeny, stejně tak se od sebe mohou lišit i životní návyky konkrétních jednotlivců. Pokud se ale nebavíme o plemenech skutečně obřích či se zvláštními nároky na pohyb, pak lze snad říci, že i v menším, jednopokojovém bytě může být při správných podmínkách šťastná skoro každá kočka. Stejně jako se každá kočka může cítit osaměle a smutně v obřím apartmánu. Sama velikost bytu zárukou dobrého života ještě není.
Je ale dobré si uvědomit některé aspekty, které činí společné žití uspokojivým pro kočku i jejího člověka. Naplněny by měly být bez ohledu na velikost bytu, v tom malém se ale snáze stane, že se vzájemné soužití stane úmorným či přímo nesnesitelným.
Hlavně dostatek pozornosti
Na prvním místě je to psychická pohoda kočičího mazlíčka a jeho sociální potřeby. Stále se najdou lidé, kteří věří, že tito tvorové jsou v jádru samotáři. Jak ale milovníci koček vědí, ve skutečnosti jsou to společenská zvířata, která potřebují společnost a pozornost. Jen to dávají najevo jinak než psi. Zásadní je, zda se člověk dokáže své kočce dostatečně věnovat, najít si společný čas ke hrám a mazlení a pečuje o to, aby zvíře zůstalo aktivní. Takový mazlíček nepropadá nudě a frustracím ani v malých bytech. Míra podnětů nutná ke zdravému psychickému stavu není nutně daná velikostí obydlí, ale jakou atmosférou je ono obydlí prodchnuté.
Člověk by měl myslet i na chvíle, kdy není doma. Ideální samozřejmě je, pokud má kočka k sobě další jako společnici. Když to ale nejde, je nutné mít doma nějaké hračky, které zvíře zabaví. Nemusí být složité nebo zbytečně drahé, je ale dobré nad nimi přemýšlet. Existuje velké množství hraček mizerných, dělaných jen na efekt – stejně tak se ale na trhu pohybuje řada výrobků, které stimulují kočku různými způsoby. Pokud to jen trochu jde, pak je vhodné hračky střídat, aby se kočce neomrzely. Každopádně platí, že i na malý prostor se vleze hodně zábavy.
Úklid musí být
Ovšem nejenom city živy jsou kočky – a lidé. Důležitá je i čistota domova, přičemž v případě chovu domácích mazlíčků je nejzásadnější otázka jejich biologických pochodů. Zapáchající kočičí záchodek je problém vždy, v menším interiéru ale vynikne mnohonásobně víc. Leccos se dá přitom dělat jako prevence.
Základem je samozřejmě pravidelný a velmi pečlivý úklid. Vedle toho ale zápach ovlivňuje i kvalita vystýlky. Navíc je ověřeno, že kvalitnější kočičí strava, která nenastavuje objem obilovinami, vede k méně zapáchajícím exkrementům. Pro malé interiéry se dají sehnat takové toaletní bedýnky, které prostředí nehyzdí, dokonce se na trhu objevují vyloženě dekorativní, trochu připomínající nábytek. Ve větších bytech zase stojí za zvážení rozmístění dvou záchodků, ač je kočka jen jedna.
Samostatnou kapitolou jsou pak problémy s tím, kdy kočka nechce bedýnku používat. Nebudeme si nic nalhávat, takové „nehody“ dovedou malý interiér prosytit opravdu intenzivně. V těchto případech je potřeba zvážit, zda je zvíře špatně naučené, zda nemá nějaký psychický blok, či jestli se nejedná o projev nějaké choroby. Obzvlášť posledně jmenované poznáme obvykle podle bolestivých projevů, problémů s vylučováním či naopak nestíháním k bedýnce dojít. Není ale asi potřeba zdůrazňovat, že v takových chvílích řešíme akutně v první řadě zdravotní stav mazlíčka a až potom stav bytu.
Není potřeba podléhat dojmu, že čistě interiérová kočka má nutně nějak chudší či deprimovaný život. Příklady statisíců šťastných jedinců, kteří ven nikdy nechodí, ale byt mají vyplněný podněty, pohodlím a pozorností lidí, ukazují na něco jiného. Koneckonců, chov kočky ve městě často ani samostatný venkovní pohyb neumožňuje. Na druhou stranu, i v malém bytě se dá pracovat s různými vyhlídkovými místy u oken, zasíťováním balkónu a podobně. Navíc je stále častější vidět, jak se dá kočka dobře naučit na procházky alespoň s vodítkem.
Kolem odpovědi na úvodní otázku jsme se točili v podstatě opakovaně, přesto ji lze napsat úplně jednoduše: množství lásky a pozitivních emocí je pro šťastnou kočku mnohem důležitější než počet čtverečních metrů.
Vstoupit do diskuze (0)