Počátky plemene mudi jsou poněkud zastřené, oficiálně bylo popsáno až v roce 1936. Předpokládá se, že mudi vznikl někdy v průběhu 19. století na uherském venkově křížením maďarského honáckého ovčáka a právě puliho a pumiho (který sám z puliho vzešel). Navíc k rozvoji plemene částečně přispělo i přikřížení německého honicího psa.
Jde tedy o plemeno vzniklé sice křížením, je ale považované za přirozené, protože nebylo vytvořeno cíleným chovem. Uherští pastevci se pravděpodobně snažili získat další variantu už tak četných ovčáckých psů, která by mohla sloužit i jako víceúčelový pes v hospodářství. Venkované jej podle všeho považovali jen za jakousi další variantu tradičních pasteveckých plemen puli a pumi, teprve až ve zmiňovaném roce 1936 byl určen jako jednoznačně samostatné plemeno.
V onom roce vznikl i první standard plemene a vše nasvědčovalo tomu, že nastane jeho odborný, čistokrevný chov. Druhá světová válka ale tyto naděje přerušila, neboť mnoho psů bylo zabito a ve válečném chaosu na nějakou odbornou péči nebyl prostor. Plemeno málem vyhynulo, podařilo se jej ale zachránit.
Mezinárodní registrace FCI se dočkal v roce 1966, od roku 2006 jej uznává i americká asociace AKC. Díky maďarským imigrantům je dnes totiž mudi nejvíce rozšířen vedle Maďarska hlavně v USA. V ostatních zemích je spíše vzácný – například v Česku chovatelé existují, je to u nás ale dosti nepočetný pes.
Spíše z tradičních důvodů se dodnes v některých oblastech Maďarska užívá jako pes pastevecký, jde ale spíše o okrajovou záležitost. Mnohem častěji jej nacházíme jako mazlíčka a psa společenského, velmi často se účastní psích sportů, využívá se i v canisterapii a v omezené míře i jako pes policejní.
Je to středně menší pes, o hmotnosti do 13 kg při výšce kolem 45 cm. Tělo má lehké a štíhlé, na mohutnosti mu ale dodává středně dlouhá srst. Ta je jemná, vlnitá a zároveň hustá a dobře izolující – dědictví pasteveckých časů v otevřené krajině.
Čelo a tlamu má ale se srstí krátkou, mudimu tedy – hlavně u zimní srsti – vzniká výrazný límec, silně osrstěná je i šavlovitá oháňka či kalhoty zadních končetin. Nejčastější je černá či šedá, existují ale i hnědé, žluté či bílé varianty. Povolená je i černošedá strakatá kresba.
Jeho charakteristický vzhled, který ho výrazně odlišuje od puliho i pumiho, mu ale dává hlava – výrazný čumák a tlama a velké vztyčené trojúhelníkové uši vzdáleně odkazují na plemena, jako jsou němečtí ovčáci a podobně. Obecně lze říci, že se vyznačuje velmi pozorným a inteligentním výrazem.
Mudi je oblíbeným společníkem pro své vlastnosti. Je to veselý, učenlivý pes, který nebývá agresivní, nemá lovecké pudy a zároveň je ostražitý vůči cizím. Nesnáší samotu a miluje svou rodinu, skvěle vychází s dětmi, přitom ale není přehnaně důvěřivý a svůj dům si pohlídá.
Nezapře ovšem někdejšího ovčáka – neobejde se bez pohybu, miluje psí sporty či plavání. Není zkrátka vhodný pro majitele nežijící aktivně. Pokud ovšem člověk s jeho náturou souzní, je to pes nenáročný a vhodný i pro začátečníky. Je vlastně s podivem, že se dosud u nás nerozšířil víc.
Vstoupit do diskuze (0)