Přirozeně se vyskytuje v oblastech od střední Bolívie po jižní Brazílii a střední Argentinu. Patří mezi velmi životaschopné ptáky. Nejen, že není v přírodě ohrožený, navíc se sám stal v mnoha zemích invazním druhem. Potomci mníšků uprchlých z chovů vytvořili vitální enklávy např. v Portoriku, USA, Belgii, Itálii i Španělsku. V těchto zemích na ně nepohlížejí právě smířlivě, neboť ohrožují teritoria původních domácích ptáků a navíc poškozují úrodu. Jednu dobu se uvádělo, že se snad taková papouščí kolonie formuje i v ČR, to ale nebylo potvrzeno.

Přirozeným biotopem mníšků jsou řídké lesy, dobře se přizpůsobili lidské kulturní krajině, plantážím či palmovým hájům. Krmí se v ovocných sadech, pasou se i na obilných polích. Živí se totiž semeny, plody, ovocem, květy, listy i hmyzem. Vytváří hejna 10–100 ptáků, v rámci kterých praktikuje zcela unikátní hnízdní způsoby.

Vytváří si totiž mohutná společná hnízda více jedinců z větviček, která obývá po celý rok. Takové hnízdo je většinou umístěno vysoko na stromě a je složeno z komůrek obývaných jednotlivými páry. Tento způsob hnízdění je pozoruhodný v rámci celé ptačí říše a hlavně zcela unikátní mezi papoušky.

Jedno z menších hnízd mníška šedého v Paraguay. Velké exempláře dosahují i velikosti osobního automobilu. | zdroj: Pixabay

Je to středně velký pták měřící až 29 cm, některé jeho poddruhy jsou trochu menší. Přírodní zbarvení tvoří zelená „kutna“ na zádech a vrcholku hlavy. Přední část těla od čela, přes hrudník až po nohy je šedá. Konce letek jsou tyrkysově modré, zobák má oranžový. V zajetí se daří odchovávat různé barevné mutace, nejčastější jsou modré a zářivě žluté (lutino), kdy šedá přirozená barva se nemění, mutace ale mění původní zelenou.

Chovatelé je mají poměrně v oblibě, protože jde o velmi inteligentní, sociální ptáky. Dokážou se naučit mluvit a v poslední době v některých zemích prý díky tomu vytlačují z žebříčku popularity korel, které se učí hůře. V některých zemích světa, především v Austrálii a části USA, je ale jejich chov omezený, protože jsou evidování jako zemědělští škůdci.

Potřebují relativně pestrou stravu od semen, přes plody, traviny a listy, až po ovoce. Není to úplně malý papoušek, je proto vhodnější chovat jej ve voliéře, kde se může i rozletět. Ideálně by měl mít vždy společnost do páru, protože je to pro ně ten nejpřirozenější způsob života.

Někdo uvádí, že patří mezi velmi hlučné druhy, zkušení chovatelé ale dodávají, že nekřičí víc, než jiní papoušci. Což ostatně ještě záruka klidu není. V zajetí se snadno dožívají více jak 30 let, proto je potřeba mít na paměti, že vlastnictví takového papouška je závazek na dlouhou dobu.

Mníšek šedý je tak na jednu stranu hospodářským škůdcem a nevítaným druhem v řadě zemí. Na druhou stranu jde o populárního mazlíčka a kamaráda mnoha lidí, kterým dokáže lehko ukázat, že není žádný padouch.