Minskin je zajímavý nejen vzhledem, ale také tím, že jde v podstatě o současné plemeno, jež se definitivně etablovalo teprve nedávno. Jeho tvůrce Paul Richard McSorley počal svůj chovný program v roce 1998. Na začátku prý byla inspirace siamskými kočkami, které mají tmavou srst na "koncích" těla. McSorley si podle toho představoval plemeno, které by mělo krátké nohy a hustší srst právě na vrcholcích těla – tedy na čumáku, uších a dolních částech končetin. S touto – čistě estetickou – vizí počal selektivní křížení.

Základem mu bylo tehdy již etablované plemeno munchkin. Jeho nejvýraznější vlastností jsou velmi krátké nohy. Ty sice vznikly jako fyzická anomálie, jejich nositelem je ale gen, který je považovaný za zdravý. Nejde tedy o genetickou vadu.

Obdobnou anomálií pak je absence srsti u plemene sphynx – a opět nejde o degenerativní genetickou poruchu. McSorley ovšem do chovného programu cíleně vybral takové sphynx, které měli větší množství srsti (ovšem na poměry plemene). Alespoň nějaké osrstění totiž zvyšuje imunitu, zároveň je u sphynxů zahuštěné právě na koncích těla – tak jak McSorley chtěl i u nového plemene. Tyto dvě čičiny, krátkonohá a lysá, tedy stály u kořene minskinů. V raných generacích pak genetiku vznikajícího plemene podpořil i vložením koček barmských a plemene devon rex do chovné linie.

První kočka, kterou McSorley považoval za odpovídající požadovanému standardu plemene, se narodila v roce 2000 a měla jméno "TRT I Am Minskin Hear Me Roar". Ovšem, raději se připomíná jako "Rory". K roku 2005 pak existovalo už asi 50 koček splňující vizi minskina a mezinárodní asociace koček (TICA) poprvé název plemene zaregistrovala.

O tři roky později byl uznán status "předběžně nového plemene" – rozvoj minskina je tak asociací monitorován a sleduje se jeho vývoj směrem k "pokročilému plemeni". Opravdu tedy jde o kočičí plemeno, které je aktuálně v rozkvětu a stále si hledá svou cestu. Zajímavé ještě je, že ze stejných základů, tedy z munchkina a sphynx, vzešlo u jiných chovatelů i experimentální plemeno bambino, které má ale trochu jiné vlastnosti.

Krátkonohý skřítek

Jak jsme řekli, základní vlastností minskina jsou nepoměrně krátké nohy – v podstatě poloviční k poměru těla, oproti běžné kočce. Jak ale zdůrazňují chovatelé, na obratnosti jim to neubírá – naopak, kratší výška je nutí vymýšlet rafinovanější řešení při snaze dostat se například na vrcholek skříně. Většinu těla mají lysou, jen konce těla jsou někdy osrstěné. I tam je ale srst velmi jemná na dotek. Kůže nese často tmavé znaky, opět výraznější na koncích těla. Celkové vzezření dotváří ještě výrazné "netopýří" uši, díky kterým minskin působí spolu s krátkýma nohama – inu, poněkud komicky.

Srdce chovatelů si ale minskinové získávají velmi snadno – všichni se shodují, že jsou to veselé, dobrosrdečné kočky rozdávající kolem sebe dobrou náladu. Jak trefně poznamenal jeden milovník plemene: vypadají jako skřeti, ale srdce mají skřítka!

Jde tedy o vhodnou kočku jak k lidem žijícím single, tak do rodiny. Děti si totiž budou užívat, nikoliv se jim vyhýbat. Navíc jsou poměrně drobné, váží obvykle necelé dvě kila, hodí se tedy dobře i do menších bytů. Minskin takřka nelíná, kůže sice potřebuje nějakou péči pravidelným koupáním, ale prý nejde o nic náročného. V zimě je také potřeba myslet na to, že jim rychle utíká teplo z lysého těla. Ovšem slovy jiného chovatele: "Nikdy jsem neviděl kočku nosit svetr s takovou radostí!"

Minskinové jsou zkrátka kočky, které klamou tělem. Vypadají jako něco, co přišlo z podzemního království skřetů, duši ale mají jednoznačně kočičí – tedy elegantní, přítulnou a zvídavou. Plemeno je pořád teprve na začátku, nebylo by ale vůbec s podivem, kdyby si v budoucnu získalo velkou popularitu.