Kvůli jejich původu se jim přezdívá Plemeno druhé šance. Vlkodlačí kočka vám může znít jako povedený vtip, opak je ale pravdou. Ačkoliv byly objeveny teprve nedávno, rychle se staly internetovou senzací a nově si je můžete pořídit i v Česku.

Opelichané překvapení

Všechno začalo v americkém Tenessee, když manželé Gobbleovi narazili na několik koťat z rozdílných vrhů, která měla tutéž zvláštní mutaci. Ačkoliv šlo o potomky běžných krátkosrstých koček, po několika měsících života ztratili většinu srsti a výrazně se jim změnila barva.

DNA testy vyvrátily příbuznost s běžnými bezsrstými plemeny jako jsou Sphynx či Devon, a tak Johnny Gobble nechal koťata testovat ve své veterinární ordinaci, aby zjistil, zda jsou jejich řídké kožíšky syndromem nějaké nemoci.

Testy ukázaly, že jsou to zdravá zvířata s přirozenou genetickou mutací, která způsobuje absenci podsady. Pak už bylo jisté, že jde o nové plemeno. Manželé jej nechali zaregistrovat a roku 2011 se stalo oficiálním plemenem s přístupem na výstavy a soutěže. 

Skuteční vlkodlaci?

Oficiální název je Lykoi, což ve volném překladu z řečtiny znamená "vlčí kočky". Při pohledu na ně musíte souhlasit, že je to název více než výstižný.

Jejich srst se většinou skládá z kombinace černých a bílých chlupů. Díky tomu působí stříbřitým dojmem. Může působit tvrdě a štětinatě, ve skutečnosti je však jemná a hebká. Tlamy, čumáky a zadní stranu uší mají vždy holé, ochlupení zbytku těla se může lišit od huňáčů až po úplné opelichance.

Tak to ale nemusí být navždy. Kočky svou srst často kompletně mění, což může změnit její hustotu i barvu. Kůže prosvítající pod řídkými chlupy bývá růžová, při kontaktu se sluncem se však rychle opálí do černa.

Tyto fešandy nejsou žádnou levnou zábavou. Jako plemeno existují od roku 2010, první vrh oficiálních vlkodlačích koťat přišel na svět 14. září 2014 a proto jsou stále velice vzácné. Pokud chcete tohoto mazlíka, můžete si ho pořídit od 60 tisíc korun výš. Pokud však zvažujete založení vlastního chovu, připravte si minimálně 170 tisíc na jedno kotě. A to jen pokud se spokojíte s běžným šedivým zbarvením. Za zrzavého kočičího vlkodlaka můžete zaplatit i dvojnásobek.

Spíš psi, než kočky

Kočky plemene Lykoi se od jiných kočičích plemen velice liší nejen vzhledem, ale i povahou. Mnozí chovatelé o nich říkají, že jsou charakterem bližší spíš psům, než kočkám. Ačkoliv za vznikem jejich plemena stojí genetická mutace, je třeba vzít v potaz, že vzhledem k tomu, že většina zakladatelů chovu byli potomci zdivočelých pouličních koček, mají v sobě dodnes Lykoi i něco z jejich temperamentu.

Možná i díky tomu mají vytříbené reflexy a jsou skvělými lovci. Na své hračky trpělivě číhají a pak je zakusují, nebo dokonce i trhají. 

K cizím jsou vlkodlačí kočky ostražité, ale dokážou se rychle spřátelit. Když si oblíbí někoho, koho považují za zranitelného, třeba děti či jiné kočky, projeví se v nich přirozené ochranitelské pudy a ty, které chrání, nespustí z dohledu.

Rády se nechají podrbat, ale nečekejte, že půl dne prospí na vašem klíně. Vlčí kočky potřebují dobrodružství, pozornost a hodně akce. Jsou známé také tím, že pokud je jich více pohromadě, začínají projevovat chovají ve smečce, což je pro kočky velmi nezvyklé. A aby té podoby se psi nebylo málo, není výjimkou, že se naučí aportovat. Zkrátka takový roztomilý kočkopes.