Je potřeba si uvědomit, že ačkoliv jsou kočky kontaktní tvorové, lidský způsob objímání je vlastně pro mnoho zvířat nepřirozený a může jim být podvědomě nepříjemný. Odporuje kočičí povaze nechat se držet a nemít pod kontrolou svůj pohyb. Můžeme sice pozorovat, jak k sobě kočičí matky při odpočinku velmi podobně tisknou koťata, tam je ale vztah přeci jen postavený trochu jinak.

Je to tedy tak, že kočky nesnáší objímání a berou ho v lepším případě jako něco, co si musí přetrpět kvůli lidské pozornosti? U mnoha jedinců to tak asi je, zároveň ale platí, že neexistuje obecný, stejný přístup těchto mazlíčků k objímání. V rámci individuálních preferencí totiž panují značné rozdíly a najdou se i takové kočky, kterým objímání dělá dobře.

Záleží na přístupu ke kotěti

Na tento „posun“ od kočičího vnímání kontaktu k lidskému má přitom vliv řada možných faktorů. Většina z nich je založená na předchozích zkušenostech s lidmi, s mazlením a s prostředím, kde kočka vyrůstala. Velmi výrazně se pozná, pokud si kočka zvykla na objetí jako kotě a má jej spojené s pozitivními pocity. Samozřejmě jde ale takto kočku od objímání na celý život i odradit, pokud byla například v raném věku vystavena nepříjemnému tahání proti vlastní vůli, typicky ze strany dětí.

Dalším faktorem může být plemeno, u některých z nich se totiž uvádí, že jsou přístupnější kontaktnímu mazlení a nošení. To je dáno šlechtěním, které se zaměřovalo na podpoření otevřenosti a potlačení typické kočičí odtažitosti. Mezi příklady takových mazlivých plemen patří ragdoll, skotská klapouchá či sphynx. Je ovšem potřeba vždy vědět, že máme co dočinění s živými tvory se silnou individualitou – typ plemene může zvýšit šanci na přítulného mazlíčka, ale není to záruka.

Jak na to?

Jak vlastně kočku správně obejmout? I sám přístup k této proceduře má totiž zásadní vliv na výsledek. Jestliže se na kočku vrhneme jako obří predátor, který ji chce lapit a obejmout dříve, než stihne utéct, nesmíme se pak divit následkům. S postupným, klidným mazlením, kdy necháme kočku držet si kontrolu nad interakcí, máme mnohem větší šanci na úspěch.

Chovatel si může klást otázku: poznám vůbec, zda moje kočka má objímání ráda? Odpověď zní vcelku jasně – ano. Kočky jsou mistryně velmi subtilní řeči těla, pokud jde o pozitivní vjemy. Že je kočka spokojená a má nás ráda, musíme usuzovat z řady jemných náznaků. Jakmile se ale této šelmě něco nelíbí, jde veškerá jemnost stranou a nechtěné obejmutí dá člověku bolestivě pocítit. Přitom z jejího pohledu dávala svůj postoj jasně najevo dopředu: stažené uši, odtahování se, ztuhnutí a upřený pohled? To vše jsou signály, že tahle kočka se do náruče vzít nenechá.

V podstatě jde ale říci, že existují jiné, lepší způsoby, jak dát kočce najevo naši lásku. Objímání nás láká, protože tak jsme jako lidé nastavení. Pokud ale našemu mazlíčku vadí zvedání a chytání do sevření rukou (jakkoliv citlivému), vždy můžeme místo toho zkusit drbání a hlazení, kartáčování srsti či nějaký pamlsek. Společné chvíle jsou hlavně o vzájemně pozitivních pocitech, a tak je jen potřeba najít oboustranně vítaný přístup.