Zvídavý pohled a tajemný původ

Kolem vzniku těchto krásných koček koluje mnoho mýtů, jejich původ je nejasný. Jedna z teorií spojuje počátky plemena s mořem. 

V dřívějších dobách námořní společnosti používaly kočky na hubení myší na palubách lodí. Legenda mluví o britském kapitánu Charlesi Coonovi, který v 18. století dorazil k přístavu Wiscasset ve státě Maine. Vydal se tam na procházku podél pobřeží a své kočičí společníky si vzal s sebou.

Můžeme si jen domýšlet, co se dělo dál, nicméně víme, že se toho roku na pevnině narodilo více koťat, než bylo obvyklé. Začalo se jim přezdívat "Coonovy kočky". Mainská mývalí kočka se totiž anglicky jmenuje "Maine Coon".

Další populární příběh je spjatý s modrou krví. Francouzská královna Marie Antoinetta se ve strachu z násilné smrti během divokých dob francouzské revoluce rozhodla uprchnout do Ameriky. Její nejvěrnější pro ni připravili loď plnou jejího nejlepšího šatstva, nejdražšího majetku a nejbližších společníků - tedy angorských koček. Na rozdíl od nich se však královna do Ameriky nikdy nedostala, místo toho byla, i se svým mužem Ludvíkem XVI., popravena.

Mainské mývalí kočce se kvůli velikosti a povaze přezdívá "něžný obr" | zdroj: Pixabay

Existuje mnoho dalších teorií. Ty nejdivočejší například tvrdí, že jde o křížence koček a mývalů, možná rysů a tak dál. Zajímavé je také to, jak se svým chováním přizpůsobily tvrdým podmínkám v přírodě.

Raději pijí ze stojaté vody, do které svou mohutnou packou často nejprve udeří. Podle teorií jsou geneticky naučené rozbít tenkou svrchní vrstvu ledu a pít z čisté vody pod ní. Také si rády pospí. Vydatný spánek jim dovolí v období hojnosti nabrat sílu na těžké časy během zimy. 

Obři s duší kamaráda

Mainská mývalí kočka je největší kočičí plemeno. Jeho zástupci přestávají růst až ve čtyřech letech věku a do té doby se jim podaří nabrat klidně deset kilogramů a dorůst do úctyhodné délky, běžně kolem jednoho metru. Rekordmanem byl oregonský rodák Stewie, který na délku měřil neuvěřitelných 123 centimetrů.

Rekordman Stewie, který ovšem před pár lety zemřel | zdroj: Profimedia

Navzdory jejich mocné tělesné konstrukci se jich však nemusíte obávat. Mainské šelmy jsou jedny z nejněžnějších a nejpřátelštějších plemen, které obměkčí i zapřísáhlé kočičí odpůrce. Údajně jsou po povahové stránce podobné psům.

Se svou rodinnou smečkou si vytvářejí pevné pouto a díky své společenské povaze páničky často pronásledují po celém domě. Pokud ne, přiběhnou na zavolání.

Velká potřeba socializace však s sebou nese i vedlejší důsledky. Mainské mývalí kočky potřebují kamaráda, osamotě trpí (a to dokonce i po fyzické stránce) a rozhodně nevystačí jen s páničky, kteří je dvakrát denně přijdou zkontrolovat.

Takovou kočku si pořizujte do domácnosti, kde už nějaká zvířata jsou nebo kde se neustále vyskytují jiní lidé. Mainské mývalí si skvěle rozumějí nejen s lidmi a ostatními kočkami. Kvůli velikosti se jich mnoho jiných zvířat zprvu zalekne, díky jejich povaze si je ale potom zamilují.

Tyto něžné obry však netrápí jen samota, ale celá řada nemocí, které pramení z faktu, že jde o kočky šlechtěné. Se svým velkým a otevřeným srdcem mívají problémy v podobě kardiomyopatie a jiných kardiovaskulárních chorob. Ty jsou u této rasy běžnější, než u jiných. Ke stáří je navíc kvůli tělesné kondici může trápit artróza a svalová atrofie.

Pokud si chcete přivést domů Mainskou mývalí kočku, rozhodně se ubezpečte, že má dostatek prostoru, klidné místo pro odpočinek a hlavně kamarády kolem sebe. Nezavírejte kočku do místností, ve kterých bude sama, ale dbejte na to, aby k vám kdykoliv mohla přijít a podělit se o svou radost, nebo vám pomoci s vaším splínem.