Vizsla vzešel z evropské tradice loveckých ohařů, jeho kořeny tak sahají snad až někam k ranému středověku a honicím psům doprovázejícím maďarské kmeny. Za první zmínku o přímých předchůdcích plemene je považován popis v kronice z roku 1357. O šlechtění psa se ovšem až do moderní doby nevedly žádné záznamy. Považoval se za přirozené domácí plemeno, které je sice ceněné pro své lovecké schopnosti, jeho udržování ale není potřeba věnovat velkou pozornost.

To je možná důvod, proč se krátkosrstý maďarský ohař dostal někdy na počátku 19. století do jisté krize. Mezi uherskou šlechtou začala být populární cizí lovecká plemena – například angličtí či němečtí krátkosrstí pointeři – a tato móda způsobila výrazný úbytek domácích ohařů. Z jistého patriotismu se jim ale část urozených lovců začala opět věnovat a viszla se co do početnosti regeneroval.

Příbuzenské provázání

Skutečný moderní chov s vedením standardu a plemenných knih ale začal až v roce 1920, mezinárodního uznání se vizsla dočkal roku 1936. Ve 30. letech se také jeho zkřížením s německým drátosrstým ohařem utvořilo výše zmiňované „bratrské“ plemeno maďarského drátosrstého ohaře.

Skutečnou katastrofu pro psy ale znamenala druhá světová válka. O kvalitní lovecké ohaře nebyl v době války zájem, navíc řada z nich padla v řadách maďarské armády. Po válce odborná komise dospěla k závěru, že v celém Maďarsku zůstalo jen 12 čistokrevných ohařů krátkosrstých.

Přesto se podařilo na tomto chabém základu – s přispěním jiných plemen – počty vizslů opět pozvednout. Od 60. let je pes populární v USA, běžně se chová ve středovýchodní Evropě a i v Česku je dnes relativně početný.

Občas se ale lehko splete s podobnými plemeny – například s výmarskými ohaři, redbone coonhoundy či německými pointery. Všechna tato plemena, především z rodiny pointerů, jsou totiž úzce a komplikovaně provázaná. V moderní době se využilo vizsly při šlechtění a rozvoji některých z nich. Zároveň se odborníci domnívají, že při obnově plemene v 19. století mohli být někteří pointeři bez správných záznamů přikříženi do linií maďarských ohařů.

Nesmí se nudit

Vzhledem je to typický, elegantní ohař. Středně velký pes dorůstá asi 63 cm při maximálně 30 kg hmotnosti. Tělo má s poměrně lehkou stavbou, mírně delší, než je jeho výška. Zároveň je ovšem poznat jeho síla a to díky svalům i hlubokému hrudníku. Výrazný, protáhlý čenich prozrazuje loveckého psa, typické jsou i velké svěšené uši a mírně svěšené tváře. Má krátkou, přiléhavou srst hnědé barvy.

Jsou to velmi živí a temperamentní psi, přitom mají jemnou a ušlechtilou povahu. Typická je pro ně velká hravost, inteligence a především jsou proslulí svou věrností. Plně opětují lásku své rodiny a mají rádi i děti. Generace šlechtění za účelem lovu v nich vypěstovaly cit pro spolupráci s lidmi a vzájemnou koordinaci. Ti, co jsou dodnes cvičení jako psi lovečtí, obvykle vykazují při tréninku výborné výsledky.

Jelikož jsou to ovšem tvorové, kteří potřebují společnost, pohyb a akci, tak se nesmí dostat do stavu nudy nebo pocitu osamění – v takovém případě se mohou rozvinout frustrace projevující se například destruktivním chováním.

Ne každému jejich velmi sociální povaha musí vyhovovat. Jsou známé případy vizslů, kteří prostě nedokázali pochopit, že je jejich milovaný člověk nebere do domu/ložnice/postele. Pokud je ale člověk schopný a ochotný jim věnovat dostatek pohybu i pozornosti, pak získává na oplátku skvělého společníka a výborného strážce rodiny.