Loskuták posvátný se dále dělí na řadu poddruhů, momentálně se jich uvádí sedm či osm. Většinou se liší mírně zbarvením, výrazněji velikostí a také místem výskytu – své poddruhy má tak jih Indie, Srí Lanka, jižní Čína, Barma, Thajsko, Vietnam a celý pás jihoasijských ostrovů. V podstatě kde je teplo a vlhko, tam se mu daří, proto byl také druhotně člověkem zavlečen i na Floridu, Havaj či Japonsko.

Jde o takřka výlučně stromového ptáka, v divočině tedy obývá oblasti džunglí a teplých, horských lesů. Mimo to se ale adaptoval i na lidské ovocné a kávové plantáže. Vytváří velká hejna, proslulá svou hlučností a "drzostí" – příbuznost s naším špačkem se nezapře. Jsou to všežravci, kteří se v přírodě živí jak ovocem či nektarem, tak hmyzem.

Je to středně velký pták, s délkou těla 27–30 cm a výrazným zbarvením. Mají lesklé černé peří s kovově zeleným či fialovým nádechem, v křídlech se objevuje bílá barva výrazná hlavně za letu. K typickému vzezření přispívá maska tvořená holou kůží na tvářích a zadní části hlavy – tato maska má podle poddruhů různý tvar a je výrazně žlutá (u několika poddruhů oranžová). Jsou také vybavení větším, rovným zobákem sytě oranžové barvy. Uvádí se, že mezi pohlavími není rozdíl, někteří chovatelé ale tvrdí, že dle odstínu a lesku peří je rozeznat dokážou.

Mluví dokonce líp než žako

Loskutáci jsou velmi oblíbeným klecovým ptákem už od dávných dob. Jejich obliba vzešla nejen z krásného zbarvení, ale především z širokého hlasového nadání. Ostatně přízvisko "posvátný" nejspíše vzešlo z indické praxe učit tyto ptáky recitovat náboženské verše. Kromě lidské řeči zvládají celou škálu dalších zvuků a udává se, že jejich schopnosti jsou větší, než u slavnějších papoušků žako.

Ideální pro chov je voliéra, dají se ale umístit i do klece v bytě. Pro jednoho ptáka se udává doporučená minimální velikost klece 100 x 50 x 50 cm, přičemž na rozdíl od papoušků je pro ně vhodnější spíš šiřší klec, než věžovitá. Loskutáci jsou ale velmi společenští tvorové, a tak by jedinci neměli trpět samotou. Nejvhodnější je chovat je v páru či v malé skupince, pokud to ale nejde, je dobré klec umístit tak, aby byl pták v centru dění a měl často lidskou společnost.

Povaha loskutáků, pokud je chováme od mláděte, je velmi přátelská, i když je to ptačí osobnost – vše je potřeba prozkoumat, vyzkoušet a uzmout si pro sebe. Pokud ptáka učíme mluvit, je s tím obvykle spojená intenzivní pozornost, takže mluvící loskutáci mají k lidem ještě blíže.

V souvislosti s chovem je ale potřeba dodat, že zájem o loskutáky roste a mláďata narozená v zajetí nestíhají pokrývat poptávku. Dochází tak k vybírání hnízd v přírodě a rapidnímu úbytku v populaci. Při pořizování loskutáka tak vždy spoléhejme na zkušeného chovatele, který nám může poskytnout své odchované mládě.

Když se řekne "ptačí mazlíček", většinou si na prvním místě představíme papouška. Loskuták posvátný je ale příkladem, který ukazuje, že v ptačí říši najdeme celou řadu dalších tvorů, kteří mohou být člověku dobrým kamarádem a zábavným společníkem.