Uvozovky u slova „dráček“ jsou na místě – pod touto přezdívkou bychom čekali nějakou subtilní ještěrku a ne šupinatého mazlíka, který v dobrých podmínkách může dorůst až dvou metrů. V přírodě obývá pralesní oblasti Střední a Jižní Ameriky, kde žije na vysokých kmenech v blízkosti vodních ploch. Je to býložravec, ovšem mladí jedinci se živí i hmyzem. Čeleď leguánovitých je jinak velmi početná, v domácích chovech ale naprosto dominuje právě leguán zelený.

Dorůstá velikosti jednoho až dvou metrů při hmotnosti asi tří až pěti kilogramů. Má typické „ještěří“ proporce dlouhého těla s krátkými končetinami. Na prstech (pět na každé noze) má dlouhé zahnuté drápy sloužící ke šplhání, typickým je pro něj výrazný trnový hřeben. Více než polovinu délky těla tvoří silný ocas, který je leguán schopen používat jako zbraň, neboť jeho údery jsou překvapivě silné.

Dalším charakteristickým znakem je pak velký hrdelní lalok. Zvířeti pomáhá při termoregulaci, je ale schopný jej výrazně nafouknout a zvětšit, čímž vysílá výhružné (nebo namlouvací) signály. Ačkoliv je býložravec, má velmi ostrý chrup a silné čelisti.

Zbarvení není vždy zelené - buď je zelená nerovnoměrně rozptýlená do řady odstínů, případně existuje řada lokálních variant od modré, přes černou a červenou až po naoranžovělou.

Terárium jen jako zázemí

Pokud se rozhodnete pro chov leguána, je potřeba mu v první řadě zařídit bydlení. To je bod, kde by se měl každá potenciální chovatel dobře zamyslet, zda vůbec má pro zvíře dost místa. Leguán není drobeček, terárium navíc musí být vybavené množstvím větví ke šplhání, vyhřívací lampou a ideálně také nádobou na koupání a ke zvlhčování vzduchu.

Pro roční mládě stačí obydlí o rozměrech 60x50 cm s výškou 80 cm. Dospělý, asi tříletý jedinec, ovšem vyžaduje minimální rozměry 200x100 cm a výšku 200 cm. Někteří chovatelé to řeší tak, že leguánovi nechávají naprostou volnost procházek po bytě a naučí jej chodit do terária se jen vyhřívat, krmit a spát. Obydlí pak může být mnohem menší. U řady z nich to takto funguje, vždycky ale můžete narazit na jedince, kteří se nebudou chtít do terária vracet i za cenu toho, že se podchladí nebo nemají dostatek potravy.

Na dno terária se dává buď hlína s pískem (v teraristické kvalitě), případně čistý písek, rašelina nebo lignocel. Je ale potřeba dávat pozor, aby leguán nepojídal substrát spolu s potravou. Někteří chovatelé nechávají jen linoleum či noviny, které se lehko čistí. Leguáni se velmi často naučí vyměšovat na jednom místě, kam se vrací i z procházek po bytě, takže pak stačí hlínou či substrátem pokrýt pouze tento „záchodek“.

Podmínky v teráriu

Terárium musí být vedle větví vybaveno UV lampou a vyhřívací žárovkou, zároveň je potřeba v něm udržovat vysokou vlhkost (60 - 100 %). Teplota v teráriu by se měla pohybovat kolem 30° C přes den, 20 - 25° C v noci. Pod nahřívací lampičkou je ovšem potřeba dosahovat více než 40° C po dobu osmi hodin denně.

Leguán musí být schopen vyšplhat blízko k UVB lampě, při mezeře nad 40 cm už ztrácí účinnost. Obydlí musí mít systém větracích otvorů (mřížek), aby dobře cirkuloval vzduch. Pro rady na stavbu terária je dobré se s radami obrátit na zkušené chovatele, existují různé přístupy.

Leguáni milují vodu – potřebují proto prostornou nádrž ke koupání a pití. Někteří chovatelé ji plní jen tehdy, když se chce zvíře koupat (dá se vypozorovat, kterou část dne preferuje). Je to pro to, aby voda nebyla příliš studená – měla by mít asi 20 – 25° C, pokud ovšem zvíře leze do vody po nahřívání se, pak dokonce až 40° C.

Jídelníček leguánů by měl být rozmanitý a vyvážený co do obsahu vápníku a fosforu. Leguáni se krmí hlavně listy stromů (u nás stromy ovocné, lípa, bříza), jako pamlsek jim slouží květy a ovoce. Doplňuje se sezónními bylinami nasbíraných na čistém místě – vhodné jsou pampelišky, jetel, jahodníky a podobně. Je potřeba velmi dbát o to, aby se do krmení nedostalo něco jedovatého. To ostatně platí i pro procházky po bytě, jakákoliv nezabezpečená pokojová rostlina bude leguána velmi lákat.

Mazlíček? Jak který

Milovníci leguánů na své mazlíčky nedají dopustit – pokud jste se zvířetem v kontaktu od mláděte, může se mezi vámi vyvinout pěkný vztah. Leguán je velmi zvědavý, nechává se brát do ruky a sám chce reagovat na svého chovatele. Takto ochočené zvíře se opravdu může pohybovat po bytě na volno a dá se s ním užít spousta legrace.

Zároveň je ale slyšet i o zkušenostech chovatelů, kteří nezvládli „ochočovací“ fázi, případně měli prostě smůlu na tu menšinu jedinců, kteří se přátelit nechtějí. V takovém případě může leguán reagovat na člověka agresivně, útočit a celkově nastává zklamání z toho, že to prostě není mazlíček.

Před pořízením takto velkého ještěra je proto potřeba zodpovědně přemýšlet. Pokud chcete zvíře vyloženě mazlící, volte mezi jinými druhy. Nezapomínejte, že se leguáni dožívají až patnácti let, není to proto krátkodobý závazek. Pokud ovšem chovatele motivuje zájem o neobvyklého, pozoruhodného tvora – a zároveň počítá s tím, že ne všechno jde samo a hned – pak může být leguán zelený tou správnou volbou.