Některé zdroje říkají, že možné předky tohoto plemene bychom nalezli už na královské lodi Jindřicha VII. Mary Rose. Ta se potopila v roce 1545, při jejím vyzdvižení roku 1982 pak byly na palubě nalezeny pozůstatky malého psa stavbou těla nápadně podobného krysímu teriéru. Těžko ale z jedné takové kostry hledat přímou linku k dnešním psům. Spíše lze říci, že tradice malých psíků šlechtěných k lovu krys – kterou nám v námořním prostředí zachytávají i písemné prameny – sahá hluboko do minulosti.

Jasněji se původ psa ukazuje ve chvíli, kdy se v americkém prostředí objevuje poprvé jeho jméno „Rat Terrier“. Byli tak totiž označováni psi, kteří přicházeli do Nového světa s anglickými dělnickými imigranty. Ti za oceán přinesli dnes odsuzovanou tradici různých psích zápasů, jejichž jednou odnoží byla soutěž „Rat Pit“. Při ní měli psi na čas v malé aréně plné krys pozabíjet co nejvíce hlodavců.

Když ale tato nepříliš ušlechtilá zábava vyšla z módy, obliba krysích teriérů nezmizela. Jejich šlechtění pokračovalo dále, čímž se prohlubovala rychlost a mrštnost psa. Díky tomu si plemeno získalo obrovskou oblibu mezi americkými farmáři, kdy hlavně ve 20. až 40. letech 20. století byli krysí teriéři velkou zbraní v boji proti hlodavcům. Užívali se také jako lovečtí psi proti malé, mrštné kořisti, typicky králíkům a veverkám. Jejich slávu pak od 50. let ukončilo masové rozšíření chemických pesticidů.

Kapesní policejní pes

Pokud jde o vývoj plemene, pak se ví, že už po roce 1890 se k původním psům poměrně nekontrolovatelně křížili beaglové, italští chrtíci či manchester teriéři. Dlouho se proto krysí teriéři natolik podobali neurčitým křížencům užívaným k lovu malé zvěře (anglicky souhrnně označovaných jako „feists“), že byl problém je uchopit jako svébytné plemeno. To se ovšem změnilo v roce 1936, kdy vzniká registrace „malé varianty“ krysího teriéra pod samostatné plemeno – toy foxteriér. Díky tomu je i „velká varianta“ konečně definována jako jediný a správný krysí teriér.

Dnes jde ve Spojených státech o poměrně populární plemeno, u kterého se ideálně snoubí výborná povaha a přívětivá velikost. Nejde přitom jen o psy společenské, najdeme je i jako asistenční a terapeutické psy. Americká policie je taky s úspěchem zařazuje do výcviku jako psy na vyhledávání kontrabandu. Dokonce se uvádí, že oproti tradičním velkým plemenům je jejich malá velikost výhodou při práci v podezřelých autech či při snaze neponičit interiér bytů a cel. Část farmářů navíc nikdy starou tradici neopustila, a tak můžeme dodnes najít články o těch, kteří se chlubí tím, že jejich krysí teriéři pozabíjí v zamořených stodolách tisíce krys bez použití chemie.

Do Evropy se ovšem tento sympatický psíček nikdy moc nerozšířil, u nás prakticky nejsou chováni. Také nikdy nedošlo k uznání u mezinárodní asociace FCI, pouze americké UKC. Je to trochu kuriózní, neboť kupříkladu americký bezsrstý teriér – který je z toho krysího přímo vyšlechtěn – je tu běžným plemenem.

Bez mezinárodního uznání

Udává se poměrně široký rozsah žádoucích rozměrů – výška od 25 do 46 cm při hmotnosti 4,5 až 11,3 kg. Obecně platí, že psi „miniaturní“ velikosti, tedy pod 33 cm bývají spíše mazlíčky, zatímco ty větší častěji najdeme v roli lovců. Obzvlášť ti přesahující 11 kg pochází většinou ze šlechtitelské linie Miltona Deckera (nazývají se proto „Decker Giant“), který se snažil z krysího teriéra vytvořit větší lovecké plemeno.

Pes je sice drobnější, bývá ale dobře osvalený, s tělem lehce delším, než je výška. Čenich je vzhledem k velikosti lebky středně dlouhý, ovšem s výrazným čumákem. Typické vzezření dávají psovi jeho nápadně velké trojúhelníkové uši, které může nosit vztyčené nebo s ohnutou špičkou. U psů bývalo zvykem kupírovat ocas. Od toho se sice upustilo, v populaci je ale přítomný gen, který u některých jedinců vede k přirozenému růstu velmi krátké oháňky. Její délka se tedy může u jednotlivých psů velmi lišit.

Srst těchto psů je krátká a přiléhavá, krysí teriér má široký rozptyl možných barev, vždy však v kombinaci s bílou. Existují tak bikolórní a trikolórní kombinace, často s černou s pálením či s čokoládovou, vzácněji se objevuje i krémová, šedomodrá či žíhaná barva.

Výborný společní i ostrý hlídač

Jak jsme řekli, krysí teriéři jsou oblíbení společníci pro svou povahu. Jako všichni teriéři umí být i tito poněkud tvrdohlaví. Jinak jde ale o inteligentní a vytrvalé psy, kteří jsou velmi přizpůsobiví k životnímu stylu rodiny. Hodí se tak jak ke sportovně založeným lidem, tak k těm méně aktivním. Ke šťastnému životu ale potřebují dostatek mentální i pohybové stimulace, pokud tedy nechodí cvičit, ocení dlouhé procházky v pestrém prostředí.

Své rodině bývají naprosto oddáni, dobře vychází i s dětmi. Udává se, že ač nejsou velkého vzrůstu, mění se při obraně rodinného teritoria v ostré hlídače. Oproti řadě jiných teriérů nejsou tak konfliktní, dobře se tedy vychovávají a cvičí, mimořádně důležité je ale věnovat se jejich socializaci od raného věku.

Krysí teriér má všechny předpoklady pro to, aby mohl být oblíbeným společníkem i v Evropě. Z historických důvodů, a také kvůli konkurenci jiných populárních plemen, k jejich rozšíření u nás nikdy příliš nedošlo. Městský způsob života si ale žádá psí mazlíčky spíše menšího vzrůstu, a tak nejde vyloučit, že jejich hvězdná hodinka v Evropě ještě nastane.