Křeček syrský je půvabným mazlíčkem, který se při správné péči naučí i hezky reagovat na chovatele. Je proto vhodný i pro děti. Zajímavé při tom je, že tento hlodavec patří mezi takřka ortodoxní samotáře. To s sebou nese řadu výhod, jak jsme naznačili v úvodu. U některých drobných mazlíčků je potřeba hledat vhodnou konstelaci, aby se co nejlépe snesli ve skupině a zároveň při tom mimoděk nezačal chov mláďat. Zároveň takové společenské tvory nemůžeme nechat samotné, neboť při nedostatku sociální interakce trpí psychickými frustracemi.

S křečkem syrským tyto starosti odpadají, navíc při zařizování bydlení, při krmení a podobně se nemusí zohledňovat větší počet zvířat. Tenhle druh křečka nejen, že společnost nepotřebuje, on je jako vysoce teritoriální tvor přímo proti ní.

Respektujte potřeby zvířete

Můžeme si ale všimnout, že ve zverimexech se křečci nachází ve společných klecích a zjevně jim to nevadí. Nepřehání se to tedy s jejich samotářstvím? Věc se má tak, že většina prodávaných zvířat je velmi mladá a skutečné teritoriální rvačky u většiny hlodavců začínají až s dospíváním – tedy kolem 8. až 10. týdne života.

Samozřejmě, vždycky je možné potkat výjimky, které nebudou útočné a které by při společném chovu působili jako klidní kamarádi. Jelikož jde ale o péči o živé tvory, tak není úplně na místě experimentovat s jejich přirozeným chováním. I když by nedocházelo ke rvačkám, může se u takto dlouhodobě držených křečků hromadit stres, který má pak negativní vliv na délku života. Ta mimochodem v zajetí činí u zdravých křečků syrských tři až čtyři roky.

Navíc se můžeme setkat s tím, že u některých mladých křečků v prodeji najdeme i jizvy z bojů, které nám zůstaly zatajeny. To většinou naznačuje, že prodejce – ať už obchod nebo chovatel – nerespektoval potřeby zvířete a kvůli místu jedince neoddělil. Solitérnost křečků syrských jde ale tak daleko, že neprobíhají jen boje mezi samci, ale dokonce i samičky útočí na samce, pokud zrovna nejsou v říji.

Přátelský samotář

Výše řečené ale může vzbouzet jinou otázku: proč vlastně chovat takového hlodavce? Nebude to nakonec nesnášenlivý morous zalezlý jen ve skrýši v kleci? To bychom křečkům syrským ale křivdili. Pokud jim chovatel poskytne dostatek místa a vhodné péče, pak lze o něj pečovat jako o každého jiného hlodavčího mazlíčka. Umí se naučit k mazlení i ke společným hrám, pokud má ovšem člověk na paměti respekt k živému tvoru a jeho potřebám, pokud si ho dítě neplete s hračkou a pokud poznáme, kdy zrovna křeček touží po klidu a soukromí.

Pro chov jednoho křečka stačí klec o rozměrech cca 60 x 30 cm. Křeček syrský je větší než často chovaní křečíci džungarští. Obecně jsou to ale tvorové nenároční. Pokud jich chceme chovat více či založit chov s mláďaty, pak je potřeba mít každého jedince zvlášť, připouštět je k sobě jen v čase říje a pokud možno ani nedávat klece moc blízko k sobě. Pach druhého křečka by mohl chlupatého samotáře velmi dráždit.

Možná bychom tedy křečka syrského mohli charakterizovat jako přátelského samotáře. Potřebuje svůj klid a teritorium, pokud je ale má, je to milý drobný mazlíček.