Krašský ovčák - vzácný horal ze Slovinska je ideální hlídač

6. 3. 2021 – 9:02

Krašský ovčák ve společnosti pražského krysaříka | zdroj: Pixabay

Krašský pastevecký pes, čili krašský ovčák, je ve své domovině zván kraški ovčar. Z toho lze možná vytušit, že se jedná o psí plemeno pocházející ze Slovinska. Je to ten typ silného, samostatného psa, kterému není těžké věřit, že by si poradil se stádem ovcí v sebedrsnějších horách. Dodnes není v Evropě příliš rozšířený, a dokonce bývá označován za ohroženého, přesto se s ním jde vzácně setkat i u nás.

Jméno plemeni dalo pohoří Kras jižně od Julských Alp. Jeho historie sahá patrně hluboko do minulosti, je ovšem zastřená řadou nejasností. Tradičně se udává, že jeho předci doprovázeli starověký národ Ilyrů při osidlování dnešního Slovinska, Bosny a Chorvatska. Propast několika tisíciletí ale nedává v tomto směru mnoho možností poznání.

Spíše na základě tělesného typu se uvažuje, že by mezi předky mohl mít tibetskou dogu, někdy se – opět neprůkazně – traduje, že má i trochu vlčí krve. Jisté je, že existence podobných mohutných pasteveckých psů má na Balkáně dlouhou tradici. První hodnověrné zmínky pochází až ze 17. století, kdy se objevují popisy velkých, dlouhosrstých psů hlídajících stáda v povodí slovinské řeky Lublaňky.

Krašský ovčák je úzce spjatý s plemenem šarplaninského pasteveckého psa. I ten je tradičně spojován s Ilyry, ačkoliv je ale zmiňován až v 19. století v oblasti Srbska a Makedonie. Psi jsou si velmi podobní, takže byli po nějaký čas považováni za dvě varianty jednoho plemene.

Ve 30. letech 20. století tak vznikl systematický popis tzv. ilyrského ovčáka jakožto přirozeného jugoslávského plemene, kdy krašský a šarplaninský pes měly být jeho A a B typy. Fyzické rozdíly jsou ale mezi nimi přeci jen dobře patrné, takže od roku 1968 uznala Jugoslávská psí federace, že jde o dvě samostatná plemena. Psi dnes ale mají původ navzájem pomíchaný, neboť v době předpokládaného jednoho plemene nikdo u čistokrevných jedinců nehlídal vzájemné křížení.

Poválečná krize

V průběhu 20. století se ovšem toto staré plemeno dostalo do značné krize. Druhá světová válka snížila počty čistokrevných jedinců na desítky. Po rozpadu Jugoslávie péči o plemeno krašského ovčáka adoptovalo Slovinsko, zatímco k šarplaninci se více hlásí Srbové a Makedonci.

Krašský ovčák je tak dnes jediným národním plemenem Slovinska. V roce 2008 se odhadovalo, že součet všech registrovaných a neregistrovaných psů činí jen 600–700 jedinců. Proto se přistoupilo ke stále běžícímu chovnému programu, kdy se chovatelé řízeně snaží o zvýšení počtu psů a navýšení genetické diverzity bez úzkého plemenného křížení – za tímto účelem dokonce bylo povoleno do chovu vložit jednoho jediného novofundlanďana a jeho geny „rozředit“ v populaci krašských ovčáků.

Je to větší, robustní pes, který dorůstá až 60 centimetrů a váhy kolem 40 kilo. Zároveň ale nejde o nějakého těžkopádného obra – spíše o silného, svalnatého horala, jehož velké tělo skrývá značnou pohyblivost a vytrvalost. Jinak by tomu ostatně ani u ovčáckého psa být nemohlo.

Má souměrné tělo, hlava i nohy odpovídají proporčně tělu, ocas a uši jsou svěšené. Typická je pro něj delší, hustá srst s výraznou podsadou. Chlupy na krku bývají tuhé a huňaté, což mu vytváří charakteristickou hřívu. Má barvu v odstínech šedi s přechody do hnědé a pískové.

Ideální na venkov

Povaha odpovídá mnoha dalším pasteveckým plemenům: je poměrně dominantní, umí být ostrý a tvrdohlavý, zároveň ale samostatný. Udává se, že je to ideální hlídač – nepotřebuje příliš mnoho aktivity, zato má tendence ostražitě sledovat své teritorium a je nedůvěřivý k cizím. Nezapře zkrátka staletí, kdy jeho předci tímto způsobem strážili stáda v drsných horách Krasu.

Svému majiteli umí být oddaný, při výchově je ale potřeba překonat jeho tvrdohlavost a dominanci. Městské prostředí mu nesvědčí a je proto ideálním psem na venkov. Možná, že právě odsud plyne jeho poměrně malá obliba.

Slovinci jsou na jednu stranu hrdí na své národní plemeno, v moderní době ale ubylo venkovských pastýřů ovcí. Krašský ovčák zkrátka není hravým rodinným mazlíčkem do města. Fanoušci plemene ovšem říkají, že za tvrdou slupkou se skrývá laskavá srdce – a je pravdou, že dobře vychovaný krašský ovčák nezná agresivitu.

Krašští ovčáci jsou krásným plemenem – možná o to zajímavějším, že jsou poměrně vzácní. Patří mezi ty psy, kteří jako by zrcadlili krajinu svého původu. Drsní, hrdí a nebojácní. Jejich nevýhodou je, že jako společníci tíhnou víc k nezávislosti a klidu, než k socializaci a společným hrám. Pro zkušené chovatele s venkovským stavením ale může jít o zajímavou – a svým způsobem trochu exotickou – volbu.