Předně je potřeba říci, že pro tyto změny chování neexistuje žádné rychlé řešení a návrat ke stavu minulému. Chovatel se musí obrnit trpělivostí a nepodléhat hněvu, jinak se ve vzájemném vztahu s mazlíčkem napáchá hodně škody. Hormony časem odezní a králík se obvykle zklidní, i když jak jsme uvedli, některé zlozvyky mohou zůstat. Pravda, jedno částečné řešení existuje: kastrace či sterilizace králíků může lecčemu předcházet, protože tlumí hladiny hormonů. Ne každý chovatel k ní chce ale přistoupit a sám o sobě tento zákrok nemusí mít tak velký efekt, jak by se čekalo. 

Jak se stavět k různým nechtěným projevům? Velmi nepříjemnou záležitostí je, pokud králík ve svém pubertálním vzteku začne kousat. Králičí kousnutí není útokem šelmy, není v podstatě nebezpečné tak, jako dovede být psí či kočičí. Nenese s sebou ani žádná závažnější zdravotní rizika. V podstatě jde víc o štípnutí zuby než skutečné zahryznutí se, je ale pravda, že nějakou tu modřinu či ranku nechat může. Ke kousajícímu králíkovi je potřeba přistupovat obezřetně, ale zároveň i citlivě.  

Jak si poradit s kousáním

Je dobré se vyvarovat některým situacím – kupříkladu nikdy nevytahujte zvíře z klece, pokud sedí čelem k vám a evidentně nehodlá obydlí opouštět. Lehko se u těchto tvorů spustí reflexy po divokých předcích, které jim začnou v hlavě velet, že teď jsou zahnaní do kouta a jediná zoufalá cesta k záchraně života je skrze použití zubů.

Pokud potřebujete králíka z klece – či například z přepravky dostat – pak je lepší si jej uklidnit pamlskem a pomocí hlazení a lehké manipulace jej otočit hlavou pryč od otvoru. Teprve pak jej můžete za zadek vytáhnout. Králíci jsou velmi teritoriální a čištění obydlí je pro ně v podstatě destruktivní zásah! Pokud má králíček agresivní období, pak očistu klece provádějte jen pokud není v blízkosti a už vůbec ne pokud zrovna sedí uvnitř. 

Obzvlášť děti se často dočkají kousnutí, když králíka probudí z hlubokého spánku. Tato fáze u nich netrvá dlouho a projevuje se natažením se na bok (chovatelé říkají, že králík „hodil záda“). Na jednu stranu je to projev důvěry, kdyby v nás zvíře vidělo hrozbu, tak takhle tvrdě neusne. Zároveň ale při prudkém probuzení zase startují reflexy, po kterých se zvíře ohání zuby v panice na všechny strany.

Králíci jsou nejaktivnější ráno a večer, během dne naopak mají delší fáze odpočinku. Pokud je zrovna naše zvíře v podrážděném období života, pak je o to víc potřeba tyto fáze respektovat. Neodpočatý a rušený králík se stává uzlíčkem nervů. Stejně tak je nutné respektovat králičí soukromí – ušáci mají tendence vyhledávat různé skrýše a schovávačky a pokud se chceme kousnutí dočkat s jistotou, pak se pokusíme odtamtud králíka tahat proti jeho vůli. 

Deprivace z dětství 

Zkušenosti z útulků říkají, že králíci, kteří si kousavou povahu zachovali po celý život, se v mládí nedočkali přátelské péče. Ušatí mazlíčci jsou tvorové, kteří se dovedou velmi intenzivně kamarádit s lidmi, lehko ale důvěru v člověka ztratí, pokud zažili násilí či agresivitu. To je také důvod, proč se klade takový důraz na trpělivost. Při bolestivém králičím štípnutí člověku snadno „ujedou nervy“ a má chuť zvíře udeřit, plesknout po čumáky či na něj aspoň zařvat.

Právě ve fyzické reakci je ten problém, že jí králík nebude dost dobře rozumět. Lehko v něm ale zakoření strach a nedůvěra k člověku, který ho udeřil. Navíc temperamentnější samci to můžou vnímat i jako výzvu, která kolečko násilí jen vystupňuje. Samozřejmě, nikdo nemůže po chovateli chtít, aby se nechal s úsměvem ohryzávat. Korekce takového chování by se měla ale omezit jen na opakující se frázi odporu (typicky „Ne!“), případně v extrémních případech třeba rozprašovač s vodou.  

Ztráta návyků

Další záležitostí puberty je ztráta „domáckých“ návyků, tedy když králík začne kálet mimo dříve vymezené místo, okusovat nábytek a další věci a podobně. Opět neexistuje snadné řešení a opět je potřeba pořádná dávka trpělivosti.

Pokud jde o bobkování, je do určité míry normální, že ušák čas od času někde něco utrousí. Většinu potřeby ale vykonává ve vymezeném prostoru, což je návyk, který obvykle získává v dětství tím, že klec považuje za „svou“. Navíc si králíci mohou navyknout na bedýnku, podobně jako kočka. Když tento návyk ztratí, je slušná šance, že s odezněním hormonálních zmatků se k někdejšímu stavu vrátí. Jinak se ale doporučuje zkusit třeba trik, že se v prostoru, kde se králík může pohybovat volně, nechá bedýnek více.

Známá podestýlka králíka spíš donutí jít vykonat potřebu právě na toto místo, musí se jim ale vyjít vstříc právě větší četností možných záchodků. Opět je potřeba zopakovat, že hněv nezmůže nic, zvíře nemá šanci porozumět našemu vzteku z bobků v koberci. Pokud je to skutečně velká obtíž, pak je potřeba uzpůsobit místa, kde necháváme králíka běhat volně a s jeho bobky zkrátka počítat. 

Mazlit opatrně

Podobně je to tehdy, kdy zvíře začne najednou více okusovat nábytek a další předměty, kterého dříve nechávaly klidným. Vztekem to nevyřešíme, králík opět nebude rozumět tomu, co nám vlastně vadí a odnese si pouze pocit nedůvěry a strachu z člověka. Buď je proto potřeba uzpůsobit králičí výběh či pokoj kde běhá tak, aby byl co nejvíc „ušákovzdorný“ nebo je možné zkusit nabídnout náhradu. Poskytněte mazlíčkovy dostatek kousacích hraček v prostoru, chraňte svůj nábytek, ale pokud možno, neomezujte ho příliš v pohybu. Spokojený králíček potřebuje běhat a skákat a být v lidské blízkosti. 

Jak jsme několikrát zopakovali, klíčovou reakcí na nechtěné králičí chování je trpělivost. Korigování chování musí být citlivé a zabere čas, pokud se ale podaří udržet důvěru mezi člověkem a jeho králíkem, věci se zase začnou postupně zlepšovat. Králíček se nebude bát přijít se pomazlit či si hrát, nebude se bát doteků – a nakonec začne zase překvapovat tím, jak přátelské a společenské je to zvíře.

Samozřejmě, některé věci se s pubertou změní a je nutné se je naučit respektovat. Králík už nikdy nebude drobné mláďátko, jako když jste si ho donesli domů. Dospělí králíci nemají často rádi zvedání, nošení či těsné objímání, jako máme tendence dělat to mláděti. To neznamená, že se nechtějí mazlit a dotýkat se, jen je potřeba se řídit jejich přirozeností a tím, co chce králík. Odměnou za tento respektující a citlivý přístup je pak ušatý kamarád, který umí dát krásně najevo, jak moc má své lidi rád.