Název plemene pochází ze jména staré siamské provincie, Thajcům ale je známá spíše pod názvem si-sawat, což značí doslova "V barvě štěstí".

Jde o tedy starobylé plemeno, které je dnes mezinárodně uznáváno, nebylo ale cíleně vyšlechtěno. O koratech se zmiňují středověké rukopisy Tamra Maew a Smud Khoi, které definovaly "královská" kočičí plemena.

V Thajsku je korat spojován se štěstím, prastarým zvykem bylo dávat párek koratů novomanželům jako svatební dar. Tradice dokonce donedávna zapovídala s kočkami obchodovat a bylo vyžadováno, aby se šířily pouze darem. Barva jejich srsti prý připomíná dešťové mraky, a tak v minulosti siamští vesničané v době sucha pořádaly obřadní průvody s prosbami za déšť, ve kterých se po polích nosil slavnostně právě korat.

Jde o středně velkou kočku, vážící tři až pět kilo. Čistokrevný korat by měl mít srdčitou hlavu – širokou přes oči, s obočím jako oblouky srdce, zužující se k bradě. Nos je poměrně dlouhý, typické jsou velké, vysoce posazené uši, které dávají kočce charakteristický výraz. Velké by měly být i oči, které mají na pohled doslova zářit a dominovat celé tváři. Čistokrevný dospělý korat by měl mít oči zářivě zelené, mladší kočky a koťata je ale mají jantarové. Celé tělo je sice poněkud zavalité, kočka ale přesto působí elegantně. Typická barva srsti je šedostříbrná, s nádechem modré. Kýžený je právě efekt stříbra, čím stříbrnější kočka, tím cennější.

Korati jsou společenské, inteligentní kočky, které vyžadují trvalou pozornost svého pána. Jejich obliba plyne i z jejich hravosti a mazlivosti, kterou neztrácejí ani v dospělosti.

Moderní historie koratů se až do roku 1959 psala jen v Thajsku. Teprve po tomto roce se pomalu začínají šířit světem, zpočátku především v USA, kde jsou dnes mnohem častější, než v Evropě. V té jsou koratové stále dost vzácní. Ví se, že v době britského impéria se objevili v Londýně jako "siamská modrá", vedle tradičních siamských koček ale neslavili úspěch, a tak nebyl chov založen. Plné mezinárodní uznání získalo plemeno v roce 1983.