Jak už to tak u přirozených plemen bývá, je někdy těžké zjistit detaily k jejich historii. Zajímavostí je, že z ostrova Kypr pochází asi nejstarší přímé archeologické doklady soužití člověka s kočkami, tehdy asi ještě polodivokými, které se datují do doby před 9500 lety.

Neexistuje žádný důkaz, ani genetický, že by dnešní kočky byly potomky těch pravěkých. Pro současné kočky je ovšem důležitá křesťanská legenda, která říká, že svatá Helena – římská císařovna a matka císaře Konstantina Velikého – nechala ve 4. stol. n. l. na ostrov poslat dvě lodi koček, aby pomohly zdejšímu velkému klášteru proti zamoření hady (ano, v legendě se mluví o hadech, nikoliv myších). Ohlas této legendy se zrcadlí ve zmiňovaném alternativním názvu plemene – kočka svaté Heleny – a také je to výklad živý mezi obyvateli ostrova.

Kočky k ostrovu Kypr přirozeně patří | zdroj: Pixabay

Není jisté, nakolik by dnešní kočky mohly být potomky legendárních koček poslaných svatou Helenou. Je ale velmi pravděpodobné, že ostrovní populace skutečně vzešla z velké části z klášterního chovu – a protože byl zdejší klášter zasvěcen svatému Mikuláši, máme tu původ druhého možného jména plemene.

Místo velkého kláštera dnes funguje menší konvent řádových sester, ty ale přispěly k tomu, že když začala populace "klášterních" koček kolísat a ztrácet se, věnovaly jim dostatečnou péči na to, aby nevymřely. Že byly kočky od svatého Mikuláše známé i jako kulturní veličina dosvědčuje to, že jim Giorgios Sefiris, významný řecký básník a nositel Nobelovy ceny za literaturu, věnoval celou jednu báseň.

Pokud jde o snahu o registraci čistokrevného plemene, věc je trochu komplikovanější. Genetické testy ukázaly, že zdejší kočky se dostatečně liší od běžných pevninských tak, že o zvláštním plemeni může být řeč.

Běžná populace kyperských měst, kláštera a podobně sice má své zvláštní jméno, mezi kočkami jsou ale pořád poměrně velké rozdíly – to podle toho, jak moc je ta která linie namíchaná s kočkami odjinud (průběžně se dostávajícím na ostrov například s loděmi). Když tedy místní nadšenci chtěli vytvořit skutečně svébytné plemeno, řekněme "národní" pro ostrov Kypr, sáhli mezi kočky zdivočelé. V horách vnitrozemí Kypru se totiž nachází populace zdivočelých koček, které se v izolaci nekřížili s kočkami odjinud.

Polodlouhrstá varianta kyperské kočky afrodita | zdroj: Pixabay Genetika potvrdila, že tyto kočky jsou skutečnými kočkami Kypru, které lze odlišit od ostatních populací Středomoří, a které lze jasně definovat jako samostatné plemeno. K tomu došlo a od roku 2012 se hovořilo o "Afroditině obří, dlouhosrsté kočce". V roce 2017 pak bylo plemeno předběžně registrováno u hlavní mezinárodní asociace TICA jako "afrodita", někdy se ještě používá "Afroditina kočka".

Standard plemene popisuje kyperskou afroditu jako velké, silné a svalnaté zvíře, ne ovšem zavalité. Existují krátkosrsté i polodlouhosrsté varianty takřka jakékoliv barvy srsti, jen se dává pozor na výskyt kresby podobný siamské kočce.

Toto zbarvení je považováno za genetický import a doklad nežádoucího křížení. Zadní nohy afrodit jsou o něco delší než přední, hlavu mají trojúhelníkovou a lehce prodlouženou, mají také výrazně velké uši. Standard plemene dále řeší přesný vzhled srsti a varianty kreseb, to ovšem čistě pro účely účasti na mezinárodních výstavách.

Paradoxně vedle přesných fyzických popisů není k dispozici mnoho popisů povahy. Ke kočkám se na ostrově přistupuje přirozeně, byly to ostatně mazlíčci a hlavně myšilovové po dlouhá staletí. V mezinárodním standardu se zmiňuje jako charakteristická vlastnost jen "psí oddanost" kočky k jejímu člověku a sklony k aktivnímu, atletickému způsobu života.

Možná, že místní ani nepřemýšleli nad tím, že je potřeba kyperskou kočku nějak zvlášť definovat a v rámci standardů popisovat – kočka je přeci kočka, k ostrovu tenhle dar svaté Heleny patří a tím to hasne. Snaha o jejich mezinárodní registraci ale aspoň ukázala, že vedle krásného pobřeží a starých památek má Kypr co nabídnout i světu chovatelů koček.