Zvíře se více a více podobá dospělému jedinci, fyzický i psychický vývoj ale po půlroce zdaleka nekončí. Ani chovatel by tak neměl polevit v úsilí o pozitivní, dobrou výchovu a zdravou péči o mazlíčka. Projděme si měsíc po měsíci se zdůrazněním nejdůležitějších okamžiků. Samozřejmě je potřeba říci, že se pohybujeme v jistých schématických škatulkách – mezi jedinci jsou rozdíly dané nejen plemenem, ale i individuálními dispozicemi. Nelze tedy přesně říci, že kočka v daném měsíci života musí být přesně „tabulková“. Pro zjednodušenou představu o vývoji ale snad v těchto časových kategoriích můžeme hovořit. 

6. měsíc – růst a pohlavní dospívání 

Kotě už proporcemi možná vypadá jak malý dospělý, růst se ale ještě nezastavil. Mezi jednotlivými plemeny jsou značné rozdíly, běžná domácí kočka ale od narození přibírá zhruba 450 gramů měsíčně. Toto tempo začíná po 6. měsíci zpomalovat, může ale docházet k trochu vtipné disproporci ne nepodobné rozdílům mezi stejně starými lidskými dětmi v pubertě. Zatímco jedno šestiměsíční kotě je už elegantní tvor s dobrým poměrem těla a končetin, jeho sourozenec vypadá nepřirozeně nohatě či naopak jako by mu narostlo dospělé tělo na kotěcích nožkách. S postupem času se ale tyto rozdíly srovnají. Kolem 6. měsíce by také už mělo být hotové základní očkování, oproti psům ale u nás žádná vakcinace u koček není povinná.  

Tento věk se považuje za nejzazší termín, kdy je vhodné kotě nechat kastrovat. V řadě textů najdeme 6. měsíc jako ideální čas, poslední dobou se ale hovoří spíše o 4. měsíci. Problém je dovršení pohlavní dospělosti, ke kterému může u některých koček dojít už po 4. měsíci, vzácně se tak můžeme setkat s nechtěnou březostí už před půlrokem života. U velké části kočičí populace k tomu pak dochází mezi 6. a 8. měsícem.

U koček je to přitom velmi podobně jako u lidí – pohlavní dospělost neznamená úplnou zralost tělesnou i duševní, příliš brzké zabřeznutí tak může být velmi škodlivé. O vhodnosti kastrování koček, pokud neplánujeme chov, se hovoří často. Kromě snižování rizika zánětů dělohy, případně redukci agresivity a potřeby utíkat z domu, jde hlavně o opatření, které reaguje na přeplněné útulky nechtěnými koťaty. 

7. měsíc – prodlužuje se doba spánku 

Mazlíček je v duši pořád kotětem, jeho tělo ale na dospívání reaguje další změnou: prodlužují se mu intervaly spánku. Dospělá kočka je klidnější a naspí toho více než zvědavé kotě objevující svět a široké možnosti různých her. Právě kolem sedmého měsíce ale řada chovatelů u svého zvířete sleduje posun k jistému uklidnění (v rámci možností), kdy kotě už polovinu dne prospí. 

Zdravě se vyvíjející kočka by měla kolem 7. měsíce dávat ve svém chování najevo mnohem větší sebejistotu a nebojácnost, než tomu bylo u malého mláděte. Zvíře také dozrává psychicky co se týče socializace. Pokud tedy měl v předchozích měsících člověk dostatek trpělivosti pro pozitivní navazování vzájemného pouta, najednou zjistí, že se mu dostává odměny v podobě kočky, která se chodí mnohem víc mazlit a trávit klidný čas se svým člověkem. 

8. měsíc – sebejistota jako projev zdravého vývoje 

Řeč byla o vývoji směrem k sebejistotě, s osmým měsícem se tyto rysy prohlubují a dostávají až „stereotypní“ kočičí rozměry. Dospívající kotě hledá hranice a zkoumá vlastní možnosti, v tomto věku už je většinou dost velké na to, aby se konečně dostalo na polici nebo skříň a začalo shazovat nehlídané věci jako velká kočka. Ztrácí se také zábrany ve hře s jinými mazlíčky, pozor proto například na velké psy. Osmiměsíční kotě potřebuje důslednou výchovu, ta by se ale měla držet principů pozitivního působení. Hněv a násilí jen podkopá vzájemný vztah a důvěru, různé výcvikové metody – jak například směřovat pozornost od zmiňovaných poliček – mají právě v tomto věku značný význam. 

9. měsíc – vývoj chrupu 

Zhruba po osmém měsíci by měla být dokončena kompletní výměna chrupu za stálý, u řady jedinců k tomu dochází mnohem dříve. Naopak, pokud nějaké mléčné zuby ještě v tomto věku zůstávají, je dobré příčinu konzultovat s veterinářem. Kotě si může ještě dlouho po ponechat „zlozvyk“ kousání do každého příhodného povrchu, který se naučilo právě kvůli vypadávání mléčných zubů. Do určité míry je to chování neškodné, měli bychom být ale schopní korigovat jeho míru a například nedovolit kousání lidí či jiných zvířat. 

10. měsíc – přechod k dospělé stravě 

Přechod od kotěcí k dospělé stravě nemá jasně danou hranici, velmi záleží na plemeni i osobních dispozicích zvířete. Poradit by měl veterinář, který sleduje, jak se zpomaluje růst mazlíčka. Velká většina koček tuto změnu prodělá ale právě kolem 10. měsíce života.

Je to důležitější krok, než se zdá na první pohled. Krmení pro mláďata bývá kaloričtější a reaguje složením na potřeby bouřlivě se vyvíjejícího tělíčka. Když se pak růst začne zpomalovat, může výživnější strava vést k brzkému rozvoji obezity. Obecně ale platí, že změna by měla být pozvolná a trvat minimálně týden, neboť prudká změna složení potravy může vést k zažívacím obtížím. Není asi potřeba zdůrazňovat, že pro zdravou kočku je potřeba se držet kvalitního krmení s vysokým obsahem bílkovin, bez zbytečných či nutričně prázdných přísad. 

11. měsíc – kotě je skoro dospělé 

S tím, jak se blíží první narozeniny, blíží se u řady koček i pomyslná hranice dospělosti. Někdejší mládě už je pohlavně dospělé, se stálým chrupem, jiným složením stravy a stále složitějším sociálním chováním. Několikrát jsme tu vývoj kočky přirovnali k vývoji lidských mláďat, tohoto srovnání je někdy dobré se držet i dále. Kočka už může vypadat fyzicky úplně jako dospělá, potřeba pocitu bezpečí, důvěry i sebedůvěry a vzájemných sympatií ale přetrvává. Dospívající jedinec může být v některých ohledech velmi zranitelný, což platí u koček stejně jako u lidí. 

12. měsíc – mladý dospělý 

Zopakujme, co jsme řekli na začátku: do určité míry se pohybujeme v umělých škatulkách a rychlost dospívání je u koček individuální. Po prvním roce života je ale zvíře obvykle považováno za dospělé. Fyzický růst se nejspíše dovršil (s výjimkou velkých plemen), mazlíček ale může ještě mohutnět. Jak jsme ale uvedli výše, rozvoj psychický zdaleka nekončí. Mezi kotětem a kočkou není ostrá hranice, řadu „dětských“ rysů si naši mazlíčci ponechávají po celý život. Kočka bude dál zkoumat svět, učit se činit různá rozhodnutí, získávat zkušenosti, mít ráda hry a prohlubovat své vlastnosti a možná i zlozvyky. Člověk by si měl po celou dobu společného života ponechat pozitivní přístup – pokud dovedl kotě úspěšně k dospělosti, není důvod ze správné cesty uhýbat.