Předci amerických krátkosrstých na lodích chytali krysy a v této práci pokračovali i na souši. V Americe se zdárně přizpůsobili tamním životním podmínkám a klimatu. Kočičí nadšenci si je však vzali do parády až počátkem 20. století, aby promýšleně rozvíjeli "nové" plemeno.

Jako první zástupce přímo americké krátkosrsté se označuje kocour Buster Brown, potomek domestikované kočky a britského kocoura. Právě s britkami tyto kočky sdílejí jistou mohutnost, kocouři obzvlášť. Mají velkou hlavu i tlapky, osvalené tělo a hustou srst v mnoha vzorech i variacích barev.

Tyto kočky tak mohou být černé, želvovinové, takzvaně červené, stříbrné či tygrované... Srst je hrubá, v zimě trochu delší než v letních měsících. Mezi její plus bezpochyby patří, že nevyžaduje speciální péči - stačí ji jednou za několik dní pročesat. Toto plemeno má také solidní zdraví, dožívá se i více než 15 let.

Americká krátkosrstá kočka se na svět dívá velkýma, daleko od sebe posazenýma očima, jejichž nejčastější barvou bývá zelená, žlutá a měděná. Modré oči se pojí s bílou srstí, někdy však u amerických krátosrstých koček bývá i každé oko jiné. Uši mají "Američanky" krátké a nahoře lehce zaoblené.

A povaha? Tuze hravá! Tyto kočky v bytě i v domě potřebují prostor a příležitost k různým vylomeninám. Zbožňují běhání, šplhání, ocení prolézačky i hračky. Rozumí si s dětmi, snesou se se psy a pyšní se mohou inteligencí a učenlivostí.

Jejich specialitkou pak je, že mnohdy mají ostražitý pohled, ve skutečnosti jsou však mazlivé.

S rozumem, samozřejmě.