První zástupci a zástupkyně burmill přišli na svět v roce 1981 ve Velké Británii, v podstatě následkem nehody. Uklízečka v domě totiž připustila vášnivého kocoura perské činčily k barmské kočičí madam. Čtveřice následků byla natolik okouzlující, že dala základ novému plemeni. Už v roce 1984 vznikl standard burmill, uznání se dočkaly v 90. letech.

Burmilly jsou středně velké elegánky s velice hebkým kožíškem s bohatou podsadou a výraznýma očima v různých odstínech zelené. Většinou jsou krátkosrsté, některé však mají dlouhou srst. Obojí stačí jen pravidelně pročesávat.

Původně byla uznávána pouze stříbrná varianta srsti, kočky se zlatavým kožíškem vzala oficiální chovatelská politika na milost mnohem později. I u nich však musí převažovat stříbřitá. A pozor, burmilla líná. Domácnost tedy obohatí o slušnou dávku chlupů.

Tuto drobnou nepříjemnost však vám i rodině bohatě vynahradí skvělými povahovými vlastnostmi. Burmilly jsou inteligentní a učenlivé. Navíc patří k těm kočičím plemenům, kterým se přisuzuje takzvaná "psí" povaha. Jsou velice fixovány na své blízké, nesnáší samotu, mnohdy je tedy vhodné pořídit kočky rovnou dvě a zvládne i psí společníky.

Burmilly mají zároveň ale i aktivní náturu! V bytě potřebují dost místa pro to, aby se mohly vyřádit. Ocení i procházky, některé se nezaleknou ani postroje a naučí se aportovat! Každopádně jim domů pořiďte prolézačky, škrabadla, hračky a věnujte jim dost času. Budou vrnět blahem a vy taky. Mezi plus těchto koček patří i nepřešlechtěnost a dobré zdraví. A ještě jedna dobrá zpráva na závěr - v pohodě zvládnou i děti.