Američané pro takové psí chování používají výstižné označení „Velcro dog“, což bychom mohli přeložit jako „pes na suchý zip“. Touha takového psa po lidské přítomnosti se mění nejen v dotěrnost, ale v podstatě až závislost. Existuje tenká linie mezi tím, kdy je podobné chování ještě milé, a tak trochu i lichotivé, a kdy začíná být frustrující. Když pes takovou linku překročí, je schopný nenechat člověka ani minutu o samotě.

Důvodů pro takové chování je několik. Velmi často nejde o psychický problém, ale prostě jen o mimoděk naučené jednání. V podstatě může jít o chybu ve výchově zvířete – když byl mazlíček malý, neodolali jsme tomu ho při každé příležitosti odměnit za jeho roztomilost nějakou dobrotou. Pes se tak naučil rovnici „přijdu ke svému člověku -> něco dostanu“. Je to v podstatě opačný pól zanedbávání štěňat. Pokud malému pejskovi nevěnujeme dostatečnou pozornost, rozvinou se u něj psychické problémy a úzkosti. Pokud mu ale věnujeme pozornost permanentní a neutuchající, pak se přestává cítit dobře sám se sebou a nedokáže vydržet bez lidské přítomnosti.

Jistou vyšší závislost na lidské přítomnosti mohou projevovat také psi nemocní či stárnoucí. Při chřadnutí psího seniora se zvíře začíná ve světě cítit dezorientované. Smysly už mu tolik neslouží, rozumové schopnosti slábnou – o to víc se pes drží toho, co znal důvěrně celý život: svého člověka. Podobně mazlíček trpící bolestmi či slabostmi může v přítomnosti milovaného člověka hledat jistou útěchu či jistotu.

Touha po jistotě

Větší touhu po lidské pozornosti zažívají někdy také ti psi, kteří jsou vystaveni stresu a úzkosti. Nejde v tomto případě o separační úzkost, o které bude ještě řeč. Spíše o okamžitý stav, který zažívají a který se snaží tlumit blízkostí lidského společníka.

Zdroje stresu mohou být velmi pestré, od různých strachů, přes nemoci až po změny. Někdy k úzkostné touze po větších jistotách – a tedy po neutuchající lidské přítomnosti – stačí změny denního harmonogramu či uspořádání bytu. V souvislosti se stresem ještě dodejme, že tato vazba platí i obráceně: mnozí psi dokáží vycítit, že jejich člověk prochází psychicky těžkým obdobím. Na to pak reagují nejlépe jak mohou: snaží se nám být co nejvíc nablízku.

Vliv může mít i genetika. Existují psí plemena, která mají k silné závislosti na lidské společnosti větší sklony. Platí to obecně pro většinu malých, společenských plemen. Často se v této souvislosti skloňuje třeba shih-tzu. Touha po silné lidské pozornosti se ale může rozvinout i u pracovních plemen – například některá lovecká plemena jsou tak moc cvičená ke kooperaci s člověkem, že mohou být nesvá, pokud ho nemají po svém boku.

Separační úzkost

Jak jsme několikrát naznačili, existuje i závažný problém v podobě separační úzkosti. Jde o výraznou psychickou poruchu s různou mírou intenzity. Pro naše účely je ale potřeba zdůraznit, že u dotěrných „psů na suchý zip“ se pohybujeme mimo tuto kategorii. Asi nejdůležitější rozdíl je v tom, jak pes reaguje na absenci lidské přítomnosti. Mazlíčci dotěrní chtějí být neustále s námi, pokud k tomu mají příležitost – nezačnou ale panikařit, pokud zůstanou sami doma. Psi se separační úzkostí podléhají lehkým i těžkým stavům paniky a děsu, pokud zůstanou o samotě. Reagují pak agresivně či mimořádně destruktivně.

Separační úzkost je potřeba řešit s odborníky různými cestami: od psychologických po medikaci. Důležité je si všímat symptomů, které se mohou rozvinout u zprvu jen dotěrného psa. Jakmile vidíme, že zvíře naší nepřítomností doopravdy trpí a demoluje v reakci na to byt, je dobré zpozornět a případně navštívit zvěrolékaře.

Jak snížit závislost

Vraťme se ale zpět ke „psům na suchý zip“. Pokud nám jejich chování vadí, a pokud víme, že nejde o zakořeněnou psychickou poruchu, můžeme s nimi výchovně pracovat. Cílem je při tom míru závislosti na člověku snížit. Možností je několik:

• Přidejte ve cvičení: Dostatek fyzické aktivity může psa zdravě vyčerpat natolik, že nebude mít pak doma potřebu člověka sledovat všude kolem. Cvičení samozřejmě musí být vhodné intenzitou věku a zdraví psa, správný kondiční postup je opět možné konzultovat s odborníky. Při vhodném přístupu ale může mazlíček zjistit, že odpočinek o samotě v pelíšku je příjemnější než být člověku neustále v patách.
• Stimulujte psí mysl: Někdy stačí málo – zatočit s nudou. Pes se totiž může stát dotěrným čistě proto, že nemá dostatek jiné zábavy. Vhodně zvolená hračka či správně upravené prostředí doma nebo na dvorku může poskytnout dostatek stimulace pro samostatnou hru.
• Vytvořte psovi jeho soukromé místečko: Pokud to dispozice obydlí dovolují, zvažte vytvoření zvláštního místa pro svého mazlíčka, které by bylo jen jeho a bylo pro něj zajímavější než nepřetržité pronásledování člověka. Takové útočiště vybavené oblíbenými hračkami, pelíškem a dalšími proprietami se totiž může stát velmi přitažlivým.
• Narušte starší naučené asociace: Pokud je psí dotěrnost naučeným chováním, lze někdy podobně i odnaučovat. Jde o to, že je potřeba dekonstruovat starší instinktivní asociace zvířete. Jdete do kuchyně a pes vás hned pronásleduje, protože čeká odměnu? Důsledně dbejte na to, že ji nikdy nedostane a cíleně namísto chystání jídla začněte třeba uklízet. Tak, aby se narušilo spojení „kuchyně se vždy rovná jídlu“. Někdy je potřeba být trochu krutý, například ne každé zachřestění klíči znamená procházku. Jen jste si je vzali do ruky a vrátili se do obýváku k televizi. U psa tak může vzniknout obrácená asociace „ne každá lidská činnost pro mě znamená odměnu“.
• Na starší psy berte ohled: Pokud je závislost vašeho mazlíčka daná věkem, pak kromě větší míry pochopení pro zmateného seniora můžeme pejskovi i pomoci. Psům s horšícím se zrakem může pomoci pro snížení dezorientace několik nočních světel v bytě. Některé potraviny, hlavně s obsahem omega-3 a omega-6 mastných kyselin, pomáhají mozku bojovat s demencí. Stejně tak mysl stimulující hračky pomáhají starému psovi zůstat psychicky ve formě.

Na závěr zdůrazněme, že i my musíme umět posoudit, kdy už je pes dotěrný až příliš. Naši čtyřnozí přátelé lidskou společnost potřebují. Koneckonců i to je závazek každého zodpovědného chovatele: umět věnovat svému zvířeti i svůj čas. Neměli bychom tedy pejskům příliš křivdit a mít každou jejich snahu o společné chvíle za dotěrné a nadmíru vlezlé. Na druhou stranu, pokud už doma skutečně máme „psa na suchý zip“, pak je jistý zásah v pořádku. Trocha zdravého odstupu nakonec prospěje oběma stranám.