Historie plemene není úplně jasná. Nejspíše pochází z tradice různorodých, ale navzájem provázaných pasteveckých psů používaných po staletí v Pyrenejích. Některé názory dokonce říkají, že původ těchto horských otužilců sahá až někam k psům římských legií, tento tradiční výklad ale nelze podpořit prameny.

Na základě pyrenejského základu se pak plemeno zformovalo na farmách a pastvinách Katalánska. Větší pozornost se mu začala věnovat až kolem první světové války, kdy byl využíván armádou. Podobně tomu bylo během španělské občanské války na konci 30. let, kdy se z řad katalánských ovčáků rekrutovali proslulí nosiči zpráv. Tradice služebních psů trvá dodnes, plemeno s úspěchem užívá španělská policie jako hlídací i pátrací psi, stejně jako záchranářské složky. 

Po druhé světové válce ovšem plemeno zažilo rychlý pokles popularity, a to hlavně kvůli zmenšujícímu se počtu klasických farem. Na konci 60. let už to vypadalo skoro jistě, že katalánský pes vyhyne. Na poslední chvíli se jej ale podařilo na základě několika jedinců zachránit. Od roku 1970 tak běžel pod patronací nadšenců pro toto plemeno záchranný program, kterým se podařilo negativní trend zvrátit.

Dodnes je pes poměrně vzácný, i když v některých zemích se těší velké oblibě a jeho počty utěšeně rostou. Vedle domovského Španělska je to například Německo, Švédsko či Finsko. V Česku ho lze označit za takřka neznámého, čas od času se ale nějaký dovezený jedinec objeví. Překážkou je ovšem poměrně vysoká cena psa, u čistokrevných štěňat sahá i přes 1000 eur. 

Skvělý hlídač stáda i společník

Je to střední pes poměrně lehké stavby těla. Dorůstá výšky do 55 cm při maximální hmotnosti 25 kg (průměrně spíše 20 kg). Díky dlouhé, husté srsti vypadá mohutnější, než ve skutečnosti je. Tělo má totiž poměrně atletické a protažené, kožíšek mu ale dodává na objemu.

Srst bývá poněkud splihlá a vlnitá, a proto skvěle kryje celé tělo a chrání před nepřízní počasí. Velmi často spadá i do očí, což psovi dodává jeho typický vzhled. Zbarvená může být plavě, pískově či šedě, to vše se značnou škálou odstínů. Standard plemene říká, že čím výraznější a sytější barva, tím lépe. Vzácně se objevuje i barva bílá, ale ta je nežádoucí. Zmiňuje se i existence krátkosrsté formy plemene, ale nejsou o ní známé žádné detaily a je dost dobře možné, že již vyhynula. 

Katalánský ovčák je svými pastýřskými schopnostmi vyhlášený. Skvěle se trénuje, je trpělivý a neagresivní a při péči o stádo vyvíjí velké množství vlastní iniciativy. Katalánští chovatelé proto říkají, že ovcím rozumí a ohlídá si je i bez pokynů majitele. Součástí jeho temperamentu je i klidné, tiché a trpělivé chování, což jej předurčilo k roli skvělých psích společníků.

Pokud se z něj stane rodinný pes, pak své lidi zbožňuje a navzdory dobráckému vzhledu se dokáže rychle změnit v tvrdého obránce. Zároveň je to dobrý pes pro aktivní lidi, miluje a potřebuje pohyb a vyniká ve psích sportech.

Takto shrnuto je zjevné, že pyrenejské hory stvořily v katalánském ovčáku psa se skvělými vlohy pro roli milovaného mazlíčka. Pokud se v budoucnu stane dostupnějším, dá se předpokládat, že jeho popularita díky tomu jen poroste.