Agility (v angličtině toto slovo znamená hbitost) má kořeny v jiném sportu založeném na spolupráci zvířete a člověka - v koňském parkuru. 

V podstatě se jedná o závod, během kterého by měl pes úspěšně zdolat trať s různými překážkami v co nejkratším čase, nebo alespoň v rámci stanového času. Jeho psovod ho přitom provádí a navádí na jednotlivé překážky - a to bez vodítka. 

Pro agility je vhodné prakticky jakékoliv psí plemeno. Nejvíce se v něm angažují například border kolie, sheltie, pudlové, foxteriéři, pyrenejští a belgičtí ovčáci či papilloni, na druhou stranu jsou vidět i nejrůznější kříženci, kteří mohou být na tyto radovánky též velice šikovní. 

Nakonec se tak pašákem v rámci agility může stát opravdu každý, byť na mistrovství světa smí jen psi s průkazem původu. 

Začátky nejsou lehké 

Jako při každém tréninku je i tady velice potřebná trpělivost. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že provázení psa překážkovou dráhou je "brnkačka", realita přináší jiné zážitky. 

Za prvé, pes vhodný pro agility musí být velice dobře vycvičen k poslušnosti a kooperaci s pánem, v agility se však také musí "najít" a závod a zdolávání výzev na trati si užívat. Psovod pak má psa promyšleně vést a počítat s tím, že se proběhne. Některé kluby nabízejí i tréninky s odborníky, kteří vstup do "oboru" ulehčí a v mnohém poradí. 

Existuje několik výkonnostních kategorií. A1 je v agility určena pro začátečníky a disponuje nejlehčími překážkami. Následuje A2 pro pokročilé, A3 už představuje "elitní" třídu profesionálů, A3CH je pak doživotní titul pro psy, kteří splní obhajobu stanovených podmínek v rámci kategorie A3 tři roky po sobě. 

Agility se dělí i podle velikosti závodníků - jsou tu parkury pro psy malých, středních a velkých plemen. Psí závodník též musí být starší 18 měsíců. 

Agility není brnkačka, řadě psů i jejich pánů však přináší velkou radost | zdroj: Pixabay

A co vůbec pes překonává? Překážky se skládají z pevných či látkových tunelů, skokových překážek různé náročnosti, houpaček či kladin k přebíhání. Trati bývají dlouhé od 100 do 200 metrů a mají 15 až 22 překážek. 

zdroj: youtube.com

Pes, který se závodu zúčastní musí umět, díky tréninku, všechny překážky bezpečně překonat. 

Druhou třídou závodů je takzvaný jumping, který neobsahuje kontaktní překážky - jen ty skokové. I ten je rozdělen do různých úrovní. 

Za co jdou body dolů 

Pokud pes na trati pochybí, dostane trestné body. Za chybu je bráno například shození laťky na překážce, oběhnutí či nepřekonání překážky či odmítnutí nějako překážku překonat. 

Jsou však i prohřešky, za které jsou pes i psovod diskvalifikováni. Mezi ně patří třeba to, že pes zvládne jinou, než určenou překážku, zdolá překážku v opačném směru či ji značně poboří. Nepromíjí se také používání motivačních pamlsků na trati, to když pes označkuje překážku, opustí parkur, nebo překročí maximální určený čas. Důvodem k diskvalifikaci je i to, pokud se psovod chová hrubě k psovi nebo k rozhodčímu. 

Pozitiva, které agility přináší, jsou i přes jisté napětí a náročnost počátečního výcviku značná. Prohloubí se umění spolupráce mezi pánem a psem i jejich vzájemný vztah. Pes si zvykne pobývat v okruhu  dalších psů a hlavně - pro naprostou většinu soutěžících, ať už dvounohých či čtyřnohých, je to velký koníček a zábava.