Předně je asi potřeba říci, že chameleon vlastně není příliš vhodným mazlíčkem pro úplného začátečníka na poli péče o plazy. Je relativně náročný na prostředí, zároveň se snadno vystresuje a není příliš kontaktní. Jeho chov je tedy potřeba myslet opravdu vážně. 

Jádrem celého chovu je obydlí ještěra, tedy stavba a zařízení terária. Dnes se dají koupit i hotová terária určená chameleonům přímo na míru, zkušení chovatelé ale říkají, že je lepší si terárium sestavit sám, aby měl člověk jistotu, že nárokům opravdu vyhovuje. Vhodná velikost terária se odvíjí od velikosti chovaného druhu. Obecně je ale pro střední velikost vhodné počítat s rozměry minimálně 100 x 100 x 100 cm pro jednoho jedince.

Zkušení chovatelé upozorňují na instinkt chameleonů šplhat na co nejvyšší možné místo – pokud umístíme terárium při zemi, může zvíře cítit úzkost z toho, že je příliš nízko a nemá pořádný rozhled po okolí. Chameleoni tráví většinu svého života šplháním po větvích, a proto pokud máme prostor, nebojme se terárium vyhnat pořádně do výšky. 

Co do terária

Je nutné dobře promyslet větrací mřížky – v teráriu by neměl být průvan, vzduch ale musí cirkulovat. Vrchní plocha se obvykle nechává jen s pletivem, přístup se obvykle zřizuje z boku. Terárium je potřeba osvětlit žárovkou a zdrojem UVB, k dostání jsou i kombinovaná svítidla. Klíčové je totiž ještěrům poskytnou jak zdroj ultrafialového světla, nutného pro tvorbu vitamínu D, tak terárium správně vyhřívat.

Teplota by se měla přes den pohybovat mezi 24–30 °C, v noci stačí 20 °C. Chameleoni přirozeně šplhají nahoru za světlem, u žárovky proto může být ještě teplejší vyhřívací místo. Je ale potřeba zdroj zajistit mřížkou tak, aby se zvíře o svítidlo nepopálilo.  

Na dno se jako substrát používá teraristický písek či rašelina. Pro přirozený život chameleonů je nutné terárium pořádně vybavit větvemi ke šplhání. Jejich průměr by měl odpovídat tlapce chovaného druhu tak, aby mohl mazlíček větev dobře obejmout. Větve je dobré umístit takříkajíc rafinovaně, aby po nich zvíře mohlo šplhat různými cestami, zároveň mělo svoje místa úkrytu, odpočinku a podobně.

Vše je pak nutné doplnit zelenými rostlinami, ideálně pořízenými ve specializovaných obchodech speciálně pro terária. Sám chameleon si sice rostlin moc nevšímá, důležité jsou ale pro udržování přirozené vlhkosti v obydlí. Terárium je potřeba několikrát týdně rosit, a právě rostliny pomáhají vlhkost držet. Chameleoni se neradi koupou a pijí velmi málo – a právě kapky připomínající rosu na rostlinách jim budou dostatečným zdrojem vody. 

Náročné krmení

Náročnost chameleona je mimo jiné i v jeho stravě. Jsou totiž poměrně vybíraví, přičemž jako hlavní jídlo konzumují především živou stravu. Je proto potřeba mít pořád zásobu živých cvrčků, larev či kobylek. Krmí se obvykle každý den či obden, u dospělého jedince jde o množství zhruba pět až sedm cvrčků. Chameleon je chytá svým silným, rychlým jazykem, přičemž konzumuje kořist vcelku.

Hmyz se navíc někdy popráškuje vápníkem, případně se jako chovatelský trik kořist den před krmením pořádně nakrmí pampeliškami či vejci. Chameleoni totiž v domácích chovech často trpí nedostatkem vápníku. Některé druhy si rády přilepšují ovocem či bylinkami. 

Není to mazel

Kromě bydlení a krmení si musíme vyřešit jednu zásadní věc: je potřeba si jasně říci, co od chovu chameleona čekáme. Jak už jsme naznačili, jsou to obvykle nepříliš kontaktní tvorové. Jejich důvěru si získáváme velmi pomalu a u spousty jedinců se prolomit ledy nikdy nepodaří. Spíše menšina má „dobrodružnou“ povahu, se kterou si po dlouhém zvykání troufnou například vlézt na prst.

Není to tedy mazlíček, se kterým byste se pomazlili. Jako had nebo leguán, ať zůstaneme u ještěrů, po nás nikdy zvědavě rejdit nebude. Chybou je už jenom uspěchaná snaha vzít si zvířátko do ruky. Chameleoni se snadno vystresují a dostanou do stavu úzkosti, který se jim podepisuje na zdraví. Chceme-li mít zvíře zdravé, nesmíme ho násilím z terária brát a vystavovat příliš častým změnám teplot, světla, hluku a podobně. 

Zopakujme, co jsme řekli na začátku: chameleoni jsou opravdu krásná, skoro až magická stvoření. Je ale potřeba jim co nejvíce rozumět a přistupovat k jejich chovu zodpovědně, citlivě a opatrně. Jen tak můžeme mít ještěřího mazlíčka zdravého a šťastného.