Problém je v tom, že pokud do naší domácnosti přibude dospělá kočka, často nevíme, jakou má minulost a jak s ní bylo zacházeno. Přirozeně opatrná bude ale každá, i kdyby se k nám nějakými nešťastnými cestami (třeba úmrtím posledního majitele) dostala z milujícího prostředí.

Při socializaci nově příchozí kočky je potřeba se na první místě obrnit trpělivostí. Jde nám o přetrhání nedůvěry a navázání vztahu s tvorem, jehož přirozeným chováním je mimořádná opatrnost před vším novým. Většina koček si přirozeně udržuje jistý odstup od lidí, se kterými neměly příležitost mít pozitivní zkušenost. Koťata do 7 týdnů věku nejsou tak opatrná, jakmile se ale tohle okno uzavře, je pro vybudování důvěry potřeba postupovat trpělivě a s maximálním možným respektem.

Existují navíc značné rozdíly mezi individuálními vlohy – některé kočky se prostě už narodily se společenskou povahou, jiné jsou uzavřenější. Můžeme se ale často setkat i s kočkou, která je naprosto v klidu a spokojená v lidské přítomnosti, nenechá na sebe ale sáhnout či manipulovat se sebou. Právě kvůli takovým zvířatům zdůrazňujeme respekt k jeho potřebám. Může se stát, že vší snaze navzdory se z adoptované kočky nikdy nestane mazlíček, který se nechá posadit do klína a hladit. Přesto bychom neměli ani na takové kočky zanevřít.

Chce to čas a trpělivost

Kočka by se měla s novými věcmi setkávat postupně. Měli bychom jí umět dát čas při zvykání si na nové prostředí. Nespěchat, pokud má potřebu se na začátku v novém domově hlavně schovávat. Přivedeme-li novou kočku mezi další kočičí jedince, mělo by i zde probíhat seznamování postupně. Na chovateli je sledovat dynamiku nově vznikajících vztahů, zda se nechystají přerůst v teritoriální nepřátelství. Řada lidí má ale zkušenost, že pokud už doma kočku měli, pak se nově příchozí socializovala snadněji.

Jak jsme řekli, na začátku bude leccos zkouška trpělivosti. Můžeme kupříkladu zjistit, že zvíře panicky utíká, kdykoliv se pohneme. To je důsledek dříve protrpěných úzkostí. Pokud chce člověk s tímto strachem pracovat, pak by měl hledat takové situace, kdy se může zastavit, všeho nechat, a dát mazlíčkovi prostor, aby k němu o vlastní vůli pomalu a po krůčcích přišel.

Není nic špatného na tom si vydatně pomáhat pomocí pamlsků. Pokud víme, co má naše nová kočka ráda, pak takové dobroty můžeme použít k lámání ledu ve vzájemném vztahu. Zpočátku ani není potřeba zvíře nutit přijít až těsně k ruce. Mírně hozený pamlsek ale může kočku pomoci si postupně postupně na kratší vzdálenosti mezi ní a člověkem.

Fobie a stresy

Je dobré mít přehled o tom, co všechno v novém domově může adoptované kočce přinášet stres. Pokud se s projevy stresu potkáme a známe jeho příčinu, je dobré se jí pokusit zbavit či ji přesměrovat jinam, pokud to samozřejmě jde. Různé úzkosti a další nepříjemné stavy totiž vedou k nespavosti, nechutenství a slábnutí organismu.

Kočičí fóbie a antisociální chování může vycházet z široké škály různých faktorů. Zároveň ale platí, že zdraví jedinci by se neměli projevovat až extrémně úzkostlivě a bázlivě, pokud opravdu nemají nějaké psychické problémy z předchozího života. Někdy je na místě konzultovat s veterinářem, co je ještě normální chování a co už se běžným projevům vymyká. Spolupráce s veterinářem je důležitá i proto, že u nově příchozí kočky nemusíme dobře znát zdravotní stav. Jistá potřeba uzavřenosti, schovávání a nechuť k družení se totiž často doprovází i řadu nemocí.

Soužití více koček

Jak jsme naznačili, zvláštní dynamiku má, pokud nová kočka přichází do zaběhnutého prostředí, kde už takoví mazlíčci jsou. Společné soužití může přinést řadu pozitivních, ale i negativních změn v chování. Kupříkladu může být na začátku velmi důležitá, aby nově příchozí měla vlastní záchodek. V některých interiérech se to může zdát příliš, nemluvě o nákladech, řada nepovedených socializací v novém domově ale začíná právě konfliktem na začátku. A není lepšího zdroje konfliktu než pocit staršího mazlíčka, že mu nová kočka svým pachem přeznačkovává teritorium.

Za úspěch lze považovat, pokud spolu původní a nová kočka dokážou komunikovat bez syčení a vrčení. Kočky ale dovedou překvapit tím, jak někdy otočí a lehko si najdou cestu jedna k druhé. Je velmi pravděpodobné, že zatímco my se budeme bát možných konfliktů, naši kočičí mazlíčci si už budou navzájem čistit srst.

Při snaze seznámit novou kočku se staršími mazlíčky mohou někdy chovatelé udělat v dobré víře různé chyby. Příliš upozorňují na změnu doma, místo aby dali kočkám klid k vzájemnému tempu poznávání se. Zahrnují jednu či druhou stranu maximální možnou péčí a odměn a na druhou zapomínají. Je potřeba pamatovat, že k dobré socializaci patří i duch férovosti. Nechceme si přeci dobře míněnou snahou o seznamování koček rozvrátit stávající stav vlnou žárlivosti.

Někdo by možná mohl říci, že „starého psa novým kouskům nenaučím“. Jak by ale řekly samy kočky „kočka není pes“ (a ani vůči psům to rčení vlastně také není fér) a učit se dovede. Pokud si s sebou do nové rodiny nepřináší nějaké skryté trauma z předchozího prostředí, pak je pravděpodobné, že bude chovatel slavit se socializací úspěch. Stačí si udržet trpělivost, otevřenou mysl, a nebát se soužití s více kočkami.