Jako základ v podstatě stačí brát ohled na přirozené chování a potřeby zvířátka a inspirovat se jimi pro hry. Jakým aktivitám se věnuje morče, pokud je uvolněné a necítí se ohrožené – ve zkratce řečeno jde hlavně o jídlo, zvědavé zkoumání okolí a pohyb. To jsou tři body, kterých se při nejvhodnějším hraní můžeme přidržet.

Zdánlivě banální, pro společný vztah ale důležitou aktivitou je prostě dělení se o pamlsek. Pokud morče od mala citlivým přístupem učíme na svou přítomnost, naučí si brát si od nás potravu z ruky. Zdravé pamlsky, ideálně ovoce s vysokým obsahem vitamínu C, jsou přitom něčím, co si můžeme dopřát spolu.

Když se posadíme se svačinou na zem a položíme si morče při tom do klína – pokud samozřejmě má náladu a nebrání se – můžeme z našich soust odštipovat kousky pro mazlíčka. Ideální je přitom například jablko, banán nebo pomeranč. Takto společně strávené chvíle pohody a mlsání prohlubují socializaci zvířete s člověkem. Ovšem pozor, může se stát, že morče nechtěně kousne do prstu. V takovou chvíli je potřeba zatnout zuby a nevyjeknout – vyděšený mazlíček by důvěru hledal dlouho a těžce.

Přerovnejte domeček

Dobrým nápadem je čas od času přerovnat klec či výběh, přidat do ní nějaké nové prvky a podobně. Chovatel si užije vymýšlení inovací a následné morčecí reakce, zvíře je zase potěšeno, že má co zkoumat. Morčata jsou totiž zvláštním spojením přirozené bázlivosti dané jejich rolí v potravním řetězci, a zároveň protichůdné nezřízené zvědavosti. Není to ale tvor, který by trpěl změnou zaběhnutého řádu, proměny klece by tedy většinu morčat neměly nijak stresovat.

Základ by měl zůstat vždy stejný: pelíšek, pítko a miska. Vše ostatní jsou proměnné obtáčející se kolem: skrýše z obrácených květináčů, větvičky ovocných stromů, nečekaně ukryté pamlsky, trubky vhodné velikosti k prolézání, některá morčata mají ráda i zrcátka se zvonečkem. Fantazii se meze nekladou, jen je potřeba myslet na bezpečí a odolnost materiálů proti okusování. Morče se při objevitelské činnosti věnuje zdravému pohybu, přirozeně si obrušuje drápky a ještě jeho mysl stimulují nové vjemy.

Žádná kolečka a výšky

Při vymýšlení možných motivací k pohybu je ale dobré se některým věcem vyhnout. Vedle nebezpečných materiálů jsou to překvapivě běhací kola pro hlodavce. Někteří výrobci tvrdí, že pro morčata jsou bezpečná, mnozí chovatelé mají i tu zkušenost, že se jejich konkrétnímu morčeti nic špatného v kole nestalo. Obecně se ale nedoporučují kvůli anatomii tohoto zvířátka. Upřímně řečeno, běhání v kole je nepřirozený pohyb i pro křečíka. S morčecíma dlouhými zády a zavalitým tělem jde ale vyloženě o hazard se zdravím páteře.

Také je potřeba mít neustále na paměti, že morče si moc nerozumí s výškami. Není to šplhající hlodavec a většinou neskáčou moc dobře. Morče v nouzi sice skočí překvapivě vysoko, ale opět to pro ně není anatomicky nejlepší pohyb. Celý výběh a aktivity by tedy měly být koncipovány víceméně v rovině. Respektive když už se pohybujeme v různých „patrech“, pak přístup k nim by měl být pozvolný a neměla by vzniknout možnost pádu z výšky větší, než 15–20 cm. Morčátka nejsou tvorové nemotorní, ale gymnasti jako například potkani nebo osmáci to prostě nebudou.

Obecně tedy platí, že veškerá zábava s morčetem by se měla nést v uvolněném duchu a s respektem na potřeby zvířátka. Morče se lehko vyděsí a je snadné jej poranit necitlivou manipulací. Pokud je ale na svého člověka zvyklé, pak o společné chvíle velmi stojí a potřebuje je. Nakonec, právě naplňování těchto „vyšších“ citových potřeb je možná při péči o zvíře to nejkrásnější.