Musíte se připravit na to, že k vám přichází tvor, který bude chtít nejen spát a jíst, ale také se cítit v bezpečí a vítaný – a přitom bude mít obrovskou touhu prozkoumat dostupnost a odolnost každého zákoutí nového domova.
Při adoptování nového kočičího mazlíčka hraje velkou roli, odkud pochází. Pokud k vám kotě přišlo z útulku, pak je možné, že nikdy nemělo příležitost učit od matky. V takovém případě neprošlo fází socializace, kdy v prvních týdnech života získává základní návyky.
Trpělivost ale pochopitelně musíte mít i s kotětem se „šťastným dětstvím“ z domácího chovu. K osvojování většinou dochází kolem 8. až 10. týdnu života, což je věk, kdy je zvíře sice již nezávislé na matce, pořád je to ale z hlediska vývoje malé dítě. Nemá tedy některé zábrany a opatrnost získané až životní zkušeností a je na vás a vaší přípravě bytu, aby se nedostalo do nebezpečí.
Vžijte se do kotěte
Nebojte se si při prověřování domova na kotě tak trochu zahrát. Rozhlédněte se po pokojích, kde se bude zvíře pohybovat. Či ještě lépe: překonejte pocit nepatřičnosti a lehněte si na zem do kotěcí perspektivy.
Dávejte pozor na každý potenciální zdroj ohrožení či nebezpečné lákadlo: nezajištěné kabely, mezery za skříněmi, vázy balancující na okrajích nábytku, křehké a ostré předměty, které jste doposud brali jako samozřejmost, zapomenuté nástrahy na hmyz a další škůdce, jedovaté pokojové rostliny – příkladů doposud neškodných předmětů, před kterými se nyní musíte mít na pozoru, by se dalo najít mnoho.
Pokud jde o pelíšek budoucího kamaráda, pak není potřeba jít cestou velkých nákladů. Kotě může být naprosto spokojené v papírové krabici s čistými, měkkými osuškami a dečkou. Nicméně je možné zvážit investici do kočičí „postele“ pro dospělé mazlíčky – zvíře bude mít od mala svůj lenošící kousek nábytku a nebude si muset s růstem zvykat na změny. Na druhou stranu ale asi není žádoucí utratit za tyto věci příliš mnoho. Může se vám totiž lehko stát, že kotě nezaujmete a to bude tvrdošíjně chodit na oblíbené místo na sedačce nebo na sluníčku u okna a pelíšek bude naprosto ignorovat.
Na čem byste ale šetřit neměli, je správná strava. První rok života je základem pro zdraví i ve stáří, a tak je potřeba pomocí vyvážené potravy zajistit dobrý vývoj. Budete ale muset možná trochu experimentovat, kočky dovedou být vybíravé co do chutí a značek. Pomoci může, pokud si berete zvíře od chovatele, který už ho na nějakou značku dobré junior stravy naučil.
Misku byste měli pořídit spíše malou a nízkou, drobné zvířátko by nemělo mít problém se k potravě dostat. Nezbytné je také nezapomínat na misku s vodou, kterou budete udržovat čerstvou a vždy dostupnou.
Důvěra od prvních chvil
V prvních týdnech vzájemného seznamování byste měli s kotětem trávit hodně času společným hraním. Společný vztah a důvěra se musí budovat intenzivně od začátku. Pomoci si můžete nějakou zajímavou hračkou, ovšem hrozí zde stejné nebezpečí, s jakým se u koček setkáváme opakovaně: drahá hračka nebude zvíře absolutně zajímat.
Chovatelé často doporučují zkusit alespoň jednu interaktivní hračku koupit, ale zároveň být připravený na hraní si s papírovými mašličkami, měkkými míčky a podobně. Vždy byste měli zvážit bezpečnost hračky, ať už vyrobené či kupované – pro malé zvířátko mohou uvolněné nitě, třásně či třeba peří hrozit škrcením či vdechnutím a dušením.
Škrabadlo a záchůdek
Každý milovník koček ví, že to nejhorší, co by tomuto zvířeti mohl provést, by bylo odstranění drápů. Když kategoricky řeknete, že tato možnost nepřipadá v úvahu, pak ale musíte počítat s tím, že kotě bude mít od malička tendenci hledat vhodné škrabadlo – a zůstane mu to celý život.
Malé zvířátko má tu výhodu, že ještě nenapáchá tak velké škody na nábytku, přesto je dobré jej už v raném věku zvykat na specializovaný výrobek a směřovat ho pryč od křesel a knihoven. Na druhou stranu můžete využít čas, kdy drápy ještě nejsou nemilosrdnými noži velké šelmy, a nemusíte hned pořizovat škrabadlo pro dospělé kočky. Raději zkuste zjistit, jaký materiál kotěti nejvíce vyhovuje a první škrabadlo klidně pořizujte jako provizorní „low-cost“.
Co se týče kočičího záchodu je potřeba mít tři věci: krabici pro začátek spíše nižší a menší, podestýlku či kočkolit, na který je zvíře zvyklé od chovatele či z útulku a pak také velkou dávku trpělivosti. Ne všechna koťata se učí na záchodek dobře. Některá to zvládla už dávno s matkou, jiná jsou pomalejší, trochu hendikep navíc mají ta z útulku.
Musíte mít neustále na paměti, že zvíře přichází do nového, neznámého prostředí a v prvních týdnech je psychicky velmi zranitelné. To nejhorší co byste mohli udělat je zahrnout ho hněvem, pokud bude mít problém si k záchodku najít cestu.
Trpělivost a péče
To nás přivádí k poslednímu bodu: ke všem těm přípravám bytu je nutné také příprava sebe sama. Výhodu mají chovatelé zkušení, pokud se ale chystáte přivítat vaše první kotě, pak musíte počítat s tím, že kočka je tvor, který potřebuje hodně pozornosti, společnosti a péče. Na druhou stranu ale dodejme i to, že nové zvíře nemá být králem a pánem bytu a rodiny.
Vše je o vzájemném poznávání, trpělivosti, ale i citlivém nastavení mantinelů. Když se například rozhodnete, že zvíře nesmí na stůl, pak byste měli toto pravidlo – bez křiku a hněvu, ale důsledně – vyžadovat. Jinak ale platí: Kočka umí být úžasný přítel, a pokud do nového, společného života vykročíte tou správnou packou, pak to opravdu stojí za to.
Vstoupit do diskuze (0)