Přestože dosud neexistuje žádný výzkum, který by se detailně věnoval schopnosti psů najít cestu domů, ví se, že se spoléhají na dva smysly – zrak a čich. Čich je samozřejmě na prvním místě.

Každou procházkou nasávají vůně z okolí – specifický pach vašeho domu, ulice, zeleně… A samozřejmě přidávají i vlastní pachové stopy, značkováním močí, ale v podstatě každým svým krokem – po těchto značkách trefí domů skoro poslepu.

Byla by však chyba přikládat veškerou váhu čichu, přestože psi vidí tři až čtyřikrát hůř než lidé, při orientaci v okolí spoléhají na zrak docela dost. Ve spojení s místními pachy si v hlavě tvoří mapu, do níž si ukládají orientační body, jak ukázala jedna ze studií s vlky. A není důvod se domnívat, že na to jsou jejich psí příbuzní výrazně jinak.

I ne zrovna špičkový zrak je tak evidentně dostačující k tomu, aby si váš psí společník zapamatoval pro něj smysluplné orientační body – ať už je to třeba barva dveří, podchod nedaleko domova, komín místní teplárny nebo třeba novinový stánek na kraji ulice.

Nikdy se však nemůžete stoprocentně spolehnout na to, že váš zaběhnutý pejsek domů cestu najde. Může se stát cokoli, jeho orientační smysl může třeba narušit stres z vaší náhlé nepřítomnosti nebo může být zraněný. Kromě známky a čipu by tak měl mít pejsek v ideálním případě na obojku i kontaktní údaje na chovatele.