Na prvním místě je potřeba umět svému mazlíčku porozumět a mít pro jeho projevy pochopení. Tělo nových kočičích maminek je prosycené hormony, které ovlivňují jejich chování. Potřeba chránit děti je u kočky extrémně silná. Koneckonců samci kočkovitých šelem často představují pro vlastní děti hrozbu, nemluvě o cizích tvorech. Kočka proto s plnou silou reaguje na cokoliv jiného či neznámého, s čím se v době mateřství setká. Základem je proto zvířeti poskytnout bezpečný prostor pro péči o potomky a respektovat, pokud se s námi v tomto čase nechce příliš družit.  

Na druhou stranu, jistá forma interakce je potřeba. Musíme mít jistotu, že náš mazlíček je v pořádku, také obvykle chceme kočce v maximální míře pomoci, poskytovat jí stravu a podobně. Blízkým lidem zvíře obvykle umožní se přibližovat, dokonce je může nechat se dotýkat koťat.

Jakmile ale dá najevo nelibost, je potřeba vycouvat a nedráždit kočičí instinkty. Stres je to poslední, co v tomto čase kočka potřebuje. Nejsilnější agresivita může odeznít v řádech dní až několika málo týdnů. Musíme pozorně vnímat kočičí projevy a počítat s tím, že i dříve přátelský tvor si může nějakou dobu velmi výrazně říkat o soukromí. 

Pomozte chránit koťata

Pokud máte doma koček více, pak je dobré je od matky s koťaty úplně oddělit, a to včetně stravy a vody. Někteří chovatelé dokonce mají tu zkušenost, že kočka chápala fungování například jemné sítě natažené v odděleném prostoru do půli dveří. Dokud se zábrana neobjevila, mláďata neopouštěla. Když ale věděla, že ona sama může síť přeskočit, její nemotorné děti to ale ještě nesvedou, dovolila si na chvíli odejít. Péče o potomky je vyčerpávající nejen u lidí, a i kočka potřebuje někdy aspoň krátkou možnost změny prostředí. I to je nakonec ventil uvolňující agresivitu. 

Kočce proto pomůžeme, pokud jí přímo pomůžeme mláďata chránit. O pár týdnů později už sice budou mnohem pohyblivější a máma je nebude stíhat chytat, to už ale obvykle vlna nejhorší mateřské agresivity opadá. Snižovat hladinu stresu, a tedy i agrese, pomáhá i to, když podporujeme přirozené chování zvířete.

Přirozené chování

Některé kočky se snaží svá mláďata každý den přesouvat, jiné tak reagují na leknutí či nežádoucí změnu. Jde o instinkt skrývání mladých před predátory. Opět – pokud to jde, snažme se mazlíčku tuto činnost umožnit. Jiným přirozeným chováním je, že kočka se pohybuje mimo mláďata, neustále na ně ale hlasitě volá a poslouchá jejich reakce. Pamatujme, že jakékoliv bránění přirozeným instinktům se může lehko obrátit v tolikrát zmiňovanou agresivitu. 

Ne vždy jde agresivitě nových kočičích maminek bránit, je to součást přirozenosti tohoto druhu. Pokud ale budeme ke zvířeti přistupovat s dostatečným respektem, je velmi pravděpodobné, že se vůči nám nebude projevovat nějak mimořádně extrémně. Obzvlášť, jestli s ní máme pěkný vztah a bere nás za své lidské přátele.

Pokud se přeci jen agresivita objeví, nesmíme na ni žádným způsobem reagovat negativně. Mějme na paměti, že matce jde jen o obranu dětí a že až koťata opustí nejzranitelnější fázi, stane se kočka velmi pravděpodobně opět přítulnější.