Problém s projevy kočičího strachu začíná už v tom, že jeho signály čtou mnozí špatně. Syčí vaše kočka na cizince, seká drápky po jiných lidech či zvířatech, působí nesnášenlivě? To, co by se mohlo brát jako agresivita může být ve skutečnosti zakuklený strach. Projevuje se ale i zřetelněji: když se kočka bojí, snaží se utéct a ukrýt, v extrémních případech zůstane paralyzovaně naříkat a klepat se. 

Prvním krokem při práci s bázlivou kočkou je vytvoření klidného prostředí. Tyhle šelmičky jsou opatrné a obezřetné od přírody. Potřebují svůj čas, aby si ověřily všechny nové věci či osoby, aby se cítily dostatečně v bezpečí k navázání kontaktu a otevření se.

Pokud máte doma bázlivou kočku, která špatně reaguje na cokoliv neznámého, je dobré ji kromě vlastní trpělivosti pomoci třeba tím, že jí připravíte bezpečné místo. Skoro by se dalo říci hnízdo, například na oblíbené polici knihovny, odkud má rozhled a není tak snadno na dosah – zkrátka její bezpečnou pozorovatelnu, ze které sama může usoudit, kdy sestoupí. 

Zbytečný křik

Špatným přístupem ale je kolem kočky s problémy se strachem našlapovat po špičkách. Váš domov musí fungovat přirozeně a tlumit vlastní aktivitu jen proto, že se bojíte vyděsit kočičí spolubydlící, není správné. Na druhou stranu by ale přirozený chod domácnosti mohl a měl obsahovat značnou míru klidu. Je to nakonec dobré pro psychiku kočky i vaši. Po špičkách nechoďte, ale snažte se vyvarovat extrémům, jako jsou náhlé, silné hluky. Také je dobré se úplně oprostit od křiku a vzteku – často namířeného kočičím směrem. Ten může v citlivé zvířecí duši nechat hlubší šrámy, než se zdá na první pohled. 

Kočičí bázlivost může někdy jitřit příliš velký prostor ke zkoumání. Kočky jsou od přírody teritoriální tvorové, pokud má ale ta vaše pocit, že má na starosti teritorium příliš velké, členité a stále plné neznámých podnětů, pak to na její psychiku může být prostě moc. Třebaže se řada chovatelů pere s opačným problémem, kdy je naopak byt dobrodružné kočce moc malý.

Kočičí pokoj

Máme-li ale co dělat s jedincem nejistým a v prostoru ztraceným, pak může jeho sebejistotě velmi pomoci vytvoření bezpečného „kočičího pokoje“. Neznamená to, že se máte vzdát místnosti a přenechat ji bez výjimky kočce. Pokud ale máte v domácnosti prostor, kde panuje menší provoz (typicky různé kumbály, pracovny, prádelny a podobně), můžete ji doplnit o všechno, co kočka potřebuje ke svému pohodlí – pelíšek, misku s jídlem, záchodek, hračky.

Zkrátka přeměnit takový pokoj na centrální bod kočičího teritoria. Zvíře se v něm bude cítit bezpečněji, neboť jde o prostor klidný a lehko poznatelný, a díky tomu nalezne sebejistotu, kterou promítne i do svého opanování zbytku domácnosti. Do takového kočičího pokoje můžete dál chodit a pracovat v něm, není ale dobré v něm zvyšovat provoz a dělat dramatické změny. Alespoň do té doby, dokud vaše zvířátko tento svůj přístav bude potřebovat. 

Pamatujte, že překonání bázlivosti chce čas a kočka potřebuje své tempo. Jakákoliv snaha ji popohánět, třeba ji nutit opouštět úkryty, nosit ji na místa, kam v bytě nechodí a podobně, strach spíše jenom zhorší. Zůstaňte zvířeti přístupní, nabídněte mu sebe a svou pozornost, ale nenuťte ho do ničeho. Pokud máte pocit, že někdo v domácnosti vaši kočku obzvlášť děsí, nechte tuto osobu, ať ji občas krmí. Mazlíček sice zprvu bude nedůvěřivý, ale právě takový kontakt může ledy strachu prolomit. 

Zkuste pamlsky a hračky

Kočky stejně jako psi (a nakonec i lidé) reagují na pozitivní zkušenosti. Nabízejte bázlivé kočce nenásilně společný čas skrze hračky či pamlsky. Pokud máte pocit, že je zvíře nervózní přímo z vás, nic si nevyčítejte – některé strachy ovlivnit nejde – a spíše reagujte chápavě. Ze začátku si hrejte s méně kontaktními hračkami (třeba umělá myška na tyči je ideální), nenuťte zvíře si brát hned pamlsky z ruky a podobně. Pokud se bojí některého z vašich známých, zkuste ho poprosit, zda by nebyl ochotný k podobnému pomalému přístupu. Asociovat se kočce s pozitivní zkušeností, která ale není násilím vnucovaná. 

Možná leckoho napadne, zda je veškerá ta námaha k něčemu dobrá. „Tak se ta naše kočka prostě schová, když se bojí, agresivní není a holt to má v povaze.“ Je skutečně pravda, že do jisté míry jde o povahový rys, který nemusí mít nutně negativní následky, snad jen v horší kvalitě některých chvil v životě. Je ale dobré si držet přehled o tom, jak moc se strach a bázlivost kočky projevuje. Tedy zda už nejde o fobie s těžkými dopady na psychiku a hladinu stresu.

Je kupříkladu známo, že vysoká míra stresu může u koček vést ke zdravotním obtížím, třeba zánětům močového měchýře. Jako si nervózní člověk kouše nehty, tak může kočka nadměrně – až ke zranění – brousit drápky. Příkladů bychom našli více. Pokud by se zdálo, že zvíře své strachy nezvládá všem snahám chovatele navzdory, je na místě zvážit konzultaci s veterinářem. 

Obecně ale platí zásady, které zazněly několikrát: veškerou práci s kočkou strašpytlem nést v pozitivním duchu. Vyvarovat se křiku a vynucování si jiného chování. A hlavně se obrnit trpělivostí vůči kočičímu tempu, s jakým bude svůj strach překonávat. Výsledek pak při troše snahy může stát za to a z bázlivého zvířete se stane ta sebejistá šelmička, jakou má být.