Když se řekne „týrané zvíře“, většinou si představíme těžce ztrápené tvory, kteří se ocitli až na hraně života. Skutečné týrání má ale celou řadu jemnějších a méně patrných nuancí. Nejde jen o přímé fyzické násilí či o výchovu založenou na trestech a negativním přístupu. Podstatnou formou týrání je například i zanedbávání nejen fyzických, ale i psychických potřeb. 

Pokud je kočka něčemu takovému vystavena během citlivé fáze svého vývoje, má to na ni doslova celoživotní dopad. Rány zůstávají patrné, i když se ze špatného prostředí dostane a přijde k milujícím lidem. Některé starší, zkušené kočky, které se s týráním potkaly až v pokročilém věku, si z dětství nesou zkušenost, že lidé mohou být dobří. Pokud ale kočku něco zlého zasáhlo právě při raném vývoji, může zůstat celý život nedůvěřivá. To je něco, s čím je potřeba počítat a na co je potřeba vždy brát ohled. 

Sociální izolace, nezájem i zanedbávání hygieny

Skutečné fyzické násilí je až na pomyslném vrcholu pyramidy. Negativní zkušenosti, které jsou de facto formou týrání, začínají nenápadně. Za takové lze totiž považovat například i příliš brzké oddělení od matky. Někteří komerční chovatelé k němu přistoupí ve vidině brzkého zisku, emoční jizvy z něčeho takového jsou ale možná to nejhlubší, co může kočku potkat.

Budeme-li hovořit o týrání se stupňující se intenzitou, pak musíme zmínit: částečnou či úplnou sociální izolaci, dětství bez zájmu a možnosti se učit, fyzické omezování v pohybu, slovní či fyzické tresty, zanedbávání hygieny, nedostatečné krmení, a nakonec tedy skončíme u cíleného a bezdůvodného vyvolávání bolesti či stresu. 

Není to veselé čtení a veselé nejsou ani výsledky. Základní kočičí reakcí na týrání je ztráta důvěry k lidem, stažení se ze společenského chování, apatie a deprese. Duševně zlomená kočka tráví svůj den schoulená na nějakém odlehlém místě a bojí se i jen vyrazit poznávat své okolí. To se pak pojí s rozvojem různých fóbií, například strachu z venkovního prostoru.

Těžce zasažené kočky si nejen, že nechtějí hrát a přátelit se, ony často ani neví jak. Specifické případy poruch chování pak zrcadlí konkrétní špatné zkušenosti. Kočka byla třeba trestána stříkáním vodou – má z ní panickou hrůzu. Byla nechávána po celé dny sama – trpí těžkou separační úzkostí. 

Jizvy po zbytek života

Jak jsme řekli, bohužel se některé rány nezahojí po celý život. Zanedbávaná kočka, o kterou nikdo nejevil zájem a která během prvních sedmi týdnů života nepřišla správným způsobem do kontaktu s lidmi, minula tzv. socializační okno. Na lidskou společnost si pravděpodobně už nikdy doopravdy nezvykne. Pokud bylo nějaké kotě v tom samém věku lidmi aktivně týráno, pravděpodobně bude celý život velmi, velmi nedůvěřivá k cizím lidem. 

Jakým způsobem se tedy může odhodlaný chovatel pokusit o rehabilitaci kočky, která si nese nějaké psychické závaží z minulosti? Především zdůrazněme, že věci se nezmění v krátké době. Vlastně je lepší dopředu nemít příliš velká očekávání. Často zabere celý rok než se uzavřený, týraný tvor změní v přátelského mazlíčka.

A i tak nelze čekat zázraky – jak jsme řekli, některé jizvy se nikdy úplně nezahojí. Kočka může dál trpět poruchami chování, které se náhle projeví. Kupříkladu se dovede uvolnit u svých lidí, společenský tvor z ní už ale nikdy nebude. Každý posun k lepšímu je ale dobrý, i když je třeba jen částečný.  

Základní pravidla zní: 

• Kočka musí vždy cítit, že je milovaná a doma vítaná. 

• Nikdy zvíře do ničeho nenuťte. Vzájemné poznávání nechejte plně na jejím tempu. 

• Chraňte kočku před čímkoliv, čeho se bojí. U týrané kočky není prostor pro bagatelizaci strachů. 

• Snažte se budovat sebevědomí zvířete tím, že v různých situacích napomůžete pozitivnímu výsledku. To platí i v banálních situacích, třeba při hrách na lovení hračky. 

• Vždy zvířeti poskytujte tu nejlepší stravu a dostatek zdravého pohybu. Zdravé tělo, zdravý duch. 

• Vytvořte kočce její soukromé místo, kde se může cítit naprosto v bezpečí a kam může utéct, když bude mít tu potřebu. 

Konkrétní „rehabilitačních“ opatření: 

1) Vždy mluvte tiše a snažte se k podobnému chování vést celou domácnost. Jakékoliv pokyny či komunikace s kočkou se musí naprosto obejít bez křiku. Vyšší hlas nepomůže lepšímu pochopení, naopak je zdrojem stresu. 

2) Sedněte si večer s kočkou do klidné místnosti. Ideálně před krmením, když zvíře začíná cítit hlad. V klidu se věnujte svému, například čtení, předtím se ale vybavte oblíbenými kočičími pamlsky. Čas od času mírně hoďte či posuňte pamlsek po podlaze směrem ke zvířeti, které se bude pravděpodobně snažit držet zpátky či dokonce schovávat. V podstatě se ho snažíte dost „záludným“ způsobem nalákat k sobě. Tyhle dětské krůčky ale opravdu pomáhají budovat sebejistotu zvířete a důvěru k vám. Je to ovšem otázka trpělivosti, nic se nesmí uspěchat. 

3) Pokud kočka projevuje separační úzkost, snažte se mít byt vybavený dostatkem aktivit, pokud musí zvíře opravdu zůstat samo. Od pozorovacího místa na okně, přes hračky, až po kočičí hrady. 

4) Jestliže se kočka děsí cizích lidí, násilím ji do kontaktu nenuťte. Vaši přátelé mohou mít ty nejlepší úmysly, kočka je ale v tomto případě na prvním místě. 

5) Někdy je potřeba nasadit terapii, která je pravým opakem doporučeného přístupu k příliš dominantním kočkám. Ty se při výchově musí trochu snažit, aby dostaly, co chtějí – hračku, pamlsek, pomazlení. Týraná kočka oproti tomu může dostat takříkajíc všechno. Mazlení, hry, pamlsky, nic z toho není ničím podmíněné. Zvíře už si v minulosti zažilo svoje, teď si zaslouží rozmazlovat. 

6) Týraným kočkám může pomoci při obnově sebevědomí stejná metoda, jako při výcviku s tzv. klikrem. Ten se používá hlavně při výcviku psů, objevuje se ale už i v kočičích domácnostech. Malá klikací pomůcka se používá tak, že kočku naučíte spojit si zvuk kliknutí s něčím příjemným, typicky s pamlskem (ale může být třeba i podrbání a podobně). Když pak kočka provede něco správně, udělá nějaké žádoucí chování, majitel klikne a zvíře odmění. Kočka pochopí, že kliknutí je signálem, že jedná dobře a sama pak aktivně hledá, jak se pozitivní reakce domoci. Tímto způsobem se psi a kočky učí i různé triky a podobně, celou záležitost pak vnímají v podstatě jako hru. U týraných koček není potřeba klikací výcvik dělat nijak zvlášť obtížný. Důležité je, že zvíře pochopí, že se odměny domohlo vlastní „prací“ – dobrý základ pro zdravé sebevědomí. 

7) Hodně pozornosti věnujte pohybové aktivitě. Kočky jako predátoři potřebují mít možnost výbuchu energie, tak jako v přírodě šelmy prudce vyráží do akce. Při hře unavená kočka je šťastná kočka. 

8) Když už si kočka v novém prostředí zvykla a získala sebevědomí, je možné zkusit „homeopatický“ přístup ke zdrojům strachu a úzkosti. Po malých dávkách zvíře vystavovat něčemu, čemu se vyhýbá (cizí člověk, venkovní prostor, nějaká konkrétní situace...). Samozřejmě, bez nucení a s velkou opatrností. 

9) S předchozím bodem souvisí snaha o obrácení vjemů. Tedy proces, při kterém se pokoušíme zdroje kočičího strachu spojit s nějakým pozitivním vjemem či zkušeností. 

10) Trpělivost, trpělivost, trpělivost. Péče o týraného tvora je možná jedním z nejobtížnějších výcviků, o které se může chovatel pokusit. Základní terapeutickou metodou tedy je být naprosto trpělivý a umět se radovat i z malých pokroků. Lidé, kteří se touto cestou vydali, se ale shodují: jen máloco je krásnější pocit než vidět, že se podařilo vrátit radost ze života týranému zvířeti.