Odpověď je v tomto případě trochu šalamounská: dokážou i nedokážou. Ano, králík se s trochou trpělivosti dá naučit tak, aby byl zvyklý na vodítko. Vůbec to ale neznamená, že by se s ním dalo jít na procházku jako s pejskem, při které by hopkal po cestě rovně s námi. Procházka s králíkem na vodítku v podstatě znamená, že mazlíčka na nějakém bezpečném místě, ideálně například někde na louce či v parku, necháme volně zkoumat svět, chodíme s ním a vodítko máme jako pojistku, že se neztratí. Svým způsobem tak králík venčí člověka, ne naopak.

Pro výcvik k nošení vodítka je důležitá povaha zvířete. Králíci mají individuální osobnosti, mnozí divočejší jedinci budou s vodítkem vždycky nervózní a nesví. Takové bychom neměli do ničeho nutit násilím. U klidnějších mazlíčků je ale zvykání si na vodítko podobné, jako u představování jiných nových věcí. Klíčová je trpělivost a citlivý, náležitě pomalý přístup. Králíci mají v sobě oproti psům či kočkám silné instinkty zvířete, které je v přírodě kořistí. Reaguje tedy úlekem a nervozitou mnohem snáze, než jsme zvyklí u jiných mazlíčků. Chovatel by měl tedy podle dřívějších zkušeností umět posoudit, zda je jeho ušatý přítel otevřený novým zážitkům.

Pokud jde o výběr samotného vodítka, pak platí, že králíčci by vždy měli mít postroj, nikoliv obojek. Naštěstí je dnes trh s chovatelskými potřebami dobře zásobený různými výrobky tohoto typu. Postroj by měl dobře obejmout tělo, ne však sevřít, s jádrem „tlaku“ na hrudi. Jde o to, že když se zvíře něčeho vyleká, tak výsledkem nebude prudké trhnutí a zmáčknutí krku. Někdy tak jde o páskové postroje, jindy výrobek vypadá spíše jako vestička.

Základ je důvěra

Neexistuje univerzální časový harmonogram, během kterého by měl králík nošení postroje zvládnout. Jak jsme řekli, je nutné brát citlivě ohled na jeho reakce. Nejprve je důležité mít důvěru mazlíčka. To je něco, co se musí budovat od mláděte a během dlouhého času. Nejlépe to jde skrze různé hry, krmení z ruky a podobně. Králíci od přírody nemají moc rádi zvedání ze země, instinkt jim velí utéct. Mnozí mazlíčci ale tento blok překonají, většina z nich pak na sebe ale nechává sáhnout a mazlit se i bez braní do náruče.

Pokud víme, že se králíček nebojí našich doteků a nejspíš nebude utíkat při nasazování postroje, můžeme pokročit. Nechme zvíře, ať si postroj prohlédne a očichá, seznamování s ním můžeme spojit i s dobrou odměnou. Důležité je, aby všechny nové zážitky probouzeli u ušáka pozitivní asociace. První nasazení postroje by také mělo probíhat spíše pomalu. Nechme zvíře si postroj obléct, zároveň ale ať má zprvu možnost jej nezapnutý případně setřást. I když se ho podaří citlivě nasadit a zapnout, měl by se nějakou dobu pohybovat a zvykat si volně, bez vodítka. Opět: pokud se bude zdát, že králíkovi se postroj nelíbí a chce se ho zbavit, můžeme mu zkusit dát víc času na prohlédnutí. Pokud bude odpor pokračovat, nesmíme jej nutit tak, aby se králík dostal do stresu.

Je-li vše v pořádku, můžeme se odvážit ušákovi zkusit připnout vodítko. Pokud bude reagovat úlekem, opět musíme polevit a zkusit znovu opakovat pomalý přístup. Pokud reaguje králík s klidem, doporučuje se nechat vodítko pár minut a pak jej sundat. Tento čas postupně prodlužovat, dokud si králík úplně nezvykne a nepohybuje se tak, že je vidět, že už na vodítko vůbec nereaguje.

Bezpečné zkoumání, ne procházka

Jak jsme řekli na začátku, králíka s nasazeným vodítkem asi nikdy nepovedeme na klasickou procházku. Máme ho ale pod kontrolou, což nám umožní jej nechat zažívat nové věci, které by mazlíček bez vodítka riskovat nemohl. Králík tak může zkoumat venkovní zeleň, volně objevovat různá zákoutí bezpečné přírody a podobně. Člověk jej může lehce korigovat, někdy králici reagují dobře na vedení – tedy že při lehkém potáhnutí změní směr zájmu. Tvrdé tahání či dokonce trhání vodítkem by ale pochopitelně veškerou pracně vybudovanou důvěru úplně rozbořilo.

Obecně se doporučuje s vodítkem začít v brzkém věku. Starší jedinci také nemusí mít problém s učením, u králíků se ale poměrně často vyskytuje artritida, která v pokročilejším věku trochu limituje nadšení pro nevázaný pohyb. Také je dobré brát v potaz denní rytmus mazlíčka. Králíci jsou od přírody nejaktivnější ráno a večer, přes poledne rádi odpočívají a spí. Čas k tréninku bychom tedy měli zvolit podle návyků našeho přítele.

Králíkům zvyklým na vodítko se do určitý míry otevírá úplně jiný svět než mazlíčkům limitovaným na domov, případně omezený venkovní výběh. Na druhou stranu ale platí, že všechny nové věci se zvířecím přítelem děláme jemu pro radost. Pokud zrovna náš králík nemá o vodítko zájem, ba pokud jej dokonce stresuje, nedá se nic dělat. Možná se cítí bezpečněji s námi doma, a my bychom to měli umět respektovat. Koneckonců, o důvěru jde především – s vodítkem i bez něj.