Základní otázka zní: Je tedy kočka noční živočich? Správná odpověď je, že není. Ačkoliv se může zdát, že kočičí spánkový režim je naprosto odchylný od lidského a noc jako by pro ně neexistovala, není to tak úplně pravda. Noční zvířata prospí den a aktivní jsou pouze v noci, typicky například sovy či netopýři. Denní jsme přirozeně my a řada dalších tvorů tak, jak to přirozeně známe (i když moderní životní styl lidskou aktivitu také posunul do noci).

Kočky spadají do třetí kategorie tzv. krepuskulárních živočichů. Tento kostrbatý termín bychom mohli nejlépe převést jako „soumrační“ – nejaktivnější jsou v hodinách stmívání, ale také rozbřesku, tedy na rozhraních dne a noci.  

Tento čas je pro řadu predátorů výhodný. Během oněch chladnějších, temnějších úseků dne bývá obvykle nejaktivnější i jejich kořist. Při soumraku a svítání je dost tmy, aby se mohl predátor skrýt a zároveň dost světla, aby naplno využil své obvykle efektivní lovecké oči. Kočky vidí ve tmě velmi dobře, vrcholu ale dosahují právě při soumraku. Není náhodou, že krepuskulární je většina šelem od velkých koček a medvědů, přes hyeny, vlky a lišky, až po fretky a další. Zajímavé je, že tisíce let šlechtění zlomily tento zvyk u psů, jejichž denní režim se začal lidskému nápadně podobat. 

Noční šílení

U kočky je to trochu jinak. Nepotřebuje už sice v noci vyrážet za kořistí, přirozené instinkty jsou ale u ní silnější než u psa. Sice se už svým divokým příbuzným v lecčem vzdálila, ale více u ní platí, že dávné zvyky se těžko odkládají. Většina koček tak bývá v čase soumraku a svítání nejaktivnější, někdy si ale aktivitu přesouvají až hluboko do noci. Což je chování, které se může stát problematickým ve chvíli, kdy by si začalo vybírat daň na lidském spánku.

Zatímco majitel uléhá ke spánku či už klimbá, kočka má najednou potřebu začít lovit hračky a skákat po nábytku. To samé se opakuje ve čtyři ráno, kdy v létě vychází slunce. Specifickou záležitostí jsou pak „záchvaty“ tzv. náhodné frenetické aktivity, což je výron vyloženě freneticky nezřízeného běhání a skákání, které se často objevuje kolem půlnoci. Objevuje se i u psů a i když podstata tohoto projevu není jednoznačně prozkoumaná, v podstatě se odborníci shodují v tom, že jde o přirozený jev, snad jakousi substituci nočního lovu z časů divokých předků. 

Utahat přes den

Rovnou řekněme, že pokud máte kočku aktivní v nočních hodinách, pak tento biorežim silou v podstatě neodbouráte. Je ale možné kočce trochu ubrat na energii tím, že si s ní budete více hrát během aktivních hodin přes den. Večerní projevy pak nemusí být tak hektické, zvíře se částečně vybouřilo přes den.

Pokud ve vhodný čas nejste k dispozici, vyplatí se investovat do nějakých hraček podporujících aktivní pohyb, od falešných kořistí až po kočičí hrady. Ostatně, pokud necháváte svého mazlíčka samotného, stejně je potřeba předcházet tomu, aby začal trpět nudou. 

Nevěnovat pozornost

Mnozí chovatelé dělají při nočních epizodách tu chybu, že zvíře v nechtěném chování mimoděk podporují. Jak je to možné? Začnou kočku takříkajíc příliš řešit. Věnují ji hodně pozornosti, snaží se ji uklidnit mazlením, v extrémně špatném případě dokonce mají pocit, že když mazlíčka uplatí pamlskem, budou se moci zase vrátit ke spánku.

Všechny tyto reakce totiž zvíře motivují k tomu, aby své chování opakoval znovu a ve větší míře. Pokud má tedy kromě řádění kočka tendenci například i hlasitě mňoukat k upoutání pozornosti, může další noc překvapit osazenstvo bytu tím, co je schopná ze sebe vyloudit. 

Dobrým tipem je upravit prostor kočičí aktivity tak, aby se na jednu stranu minimalizovalo nebezpečí zranění, zároveň aby se předcházelo škodám či hluku. To platí pro zařízení bytu při soužití s kočkou obecně, pro noční rejdy ale dvojnásob. Zároveň ale kočce neberte možné stimuly. Nejde zvíře zavřít do prázdné místnosti. Ani kočka nemá v noci neomezenou energii a čím dřív si pořádně „vyřídí“ svoje a vybije instinkty soumračného lovce, tím dřív se vrátí k tichému spánku. 

Žádné tresty a nadávky

Velkou chybou je kočku za její noční projevy trestat či křičet na ni. Obtěžující projevy to stejně neodbourá a jen to podkope náklonnost, kterou k vám kočičí přítel chová. Ba dokonce to může zvíře jen motivovat k tomu, aby své chování opakovalo silněji, protože vaše ostrá reakce se mu líbí víc, než ignorace.

V tomto směru je asi potřeba trochu tvrdě zkonstatovat: Kdo chce mít záruky, že jeho spánek bude naprosto nenarušený, ten by měl zvážit, zda a jakého mazlíčka si pořizovat. Kočka (stejně jako jakékoliv jiné zvíře) není věc a její přirozenost nejde jen tak vypnout. 

Ještě na závěr dodejme, že hodně spící kočka je v pořádku. Pokud se ale ve spánkovém režimu objeví nějaká náhlá změna, zpozorněme. Kdy kočka začne být apatická, opustí chvíle aktivity úplně a najednou jako by měla zájem pouze o spánek, tak to nejspíš nebude projev bezdůvodného zklidnění se. Spíše hrozí, že se jedná o symptom nějakého onemocnění, a je proto potřeba zvířeti věnovat více pozornosti.