Důležité je vědět, že kočky používají jemnou a zároveň složitou řeč těla. Mňoukání a další hlasové projevy jsou spíše vedlejší, pokud jde o komplexní komunikaci. Následující přehled různých kočičích nálad a emocí právě na některé projevy v řeči těla upozorňuje. Ovšem pozor, výraznou roli u koček hraje i jejich individualita – platí tedy, že se konkrétní projevy a jejich síla mohou podle různých jedinců lišit. S čím se tedy můžeme u koček na poli kladně motivovaných projevů potkat?  

Uvolněná a spokojená 

Kočka, která se umí uvolnit, je spokojeným zvířetem se saturovanými potřebami, proto nás taková nálada u našeho mazlíčka obzvlášť těší. Uvolněná kočka cítící se v bezpečí si lehá na bok s volně loženými packami. Většinou žádným způsobem nevrtí nebo nešvihá ocasem. Oči mívá zavřené nebo napůl přivřené.

Právě kočičí pohled je v tomto případě skvělým barometrem. Pomalé přivírání očí a „mrkání“ na člověka značí, že vám mazlíček naprosto důvěřuje a cítí se s vámi dobře. Uši uvolněné kočky nejsou napnuté, ale směřují v neutrálním postavení dopředu. Pokud jde o chování, pak relaxující kočka velmi často vrní a přede, případně spokojeně protahuje packy. Obvykle také v této náladě přistupuje k očistě své srsti či olizování svého člověka. 

Šťastná 

Vyloženě šťastnou náladu můžeme od té uvolněné odlišit o něco větší mírou aktivity. Kočka, která se cítí šťastně, si může sama přijít pro pohlazení, na které reaguje tak, že propíná celé tělo do oblouku bez naježení srsti. Dobrým ukazatelem je ocas, který bývá trochu napnutý, ale nevyzařuje z něj nervozita. Srst na ocase není naježená, kočka jej často jako by zálibně stáčí do tvaru otazníku.

Co se týče tváře, pak šťastná kočka opět může pomalu, láskyplně mrkat, ale také aktivně otírat hlavu o svého člověka. Uši jsou opět vztyčené a směřují dopředu. Šťastná kočka přede a mňouká na své oblíbené lidi, jiné kočky či další zvířata (někdy dokonce i psy), jako by je hlasitě zdravila. 

Hravá a zvědavá 

S kočkou v hravé náladě si obvykle užijeme nejvíc zábavy. Pokud jde o celkovou řeč těla, pak se při hraní nejvíc ozývá pružnost a reflexy lovce. To je vidět i na kočičím ocásku, který sebou buď radostně švihá, jako by vyzařoval nadšení z aktivity nebo trčí přímo nahoru jako znak přátelství při hře s člověkem či jinou kočkou. Oči hravé kočky jsou tak trochu opakem uvolněné nálady – namísto pomalého přivírání se stávají ostrým nástrojem zaměřeným na předmět hry jako při lovu.

Některé kočky při hře začnou od samého vzrušení vydávat specifické cvrlikavé zvuky, častěji ale bývají tiché. Zato se od kočky v rozverné náladě můžeme dočkat široké škály loveckého chování – tiché pronásledování, příprava k útoku nahrbením a následný skok, hravý zásah packami, či dokonce kousnutím. Jen pozor, pokud divoká aktivita přejde až ve vrčení, syčení a sklápění uší. Někdy je toho vzrušení zkrátka příliš a hra přerostla ve skutečný vztek.